Tato kapitola je věnována některým důležitým milníkům v historii IoT (Internet of Things – internetu věcí). V současnosti umožňuje informační architektura založená na internetu výměnu služeb a zboží mezi veškerými prvky, zařízeními a objekty připojenými k síti. IoT využívá síťové připojení předmětů každodenní potřeby, které bývají často vybaveny určitým druhem inteligence. V tomto kontextu může být internet platformou, jejímž prostřednictvím různá zařízení elektronicky komunikují a vyměňují si informace s okolním světem. Na IoT tedy můžeme nahlížet jako na skutečnou evoluci všeho, co známe pod názvem internet – s mnohem větší vzájemnou konektivitou, lepším zpracováním informací a dokonalejšími inteligentními službami. V minulosti byl internet většinou využíván pro spojově orientované aplikační protokoly jako HTTP (Hypertext Transfer Protocol) a SMTP (Simple Mail Transfer Protocol). Dnes však velké množství inteligentních zařízení komunikuje mezi sebou navzájem, jakož i s dalšími řídicími systémy. Tato koncepce je známa jako M2M (Machine-to-Machine communications – komunikace stroj–stroj).

Podívejme se na některé významné milníky ve vývoji IoT:

• Termín „internet věcí“ poprvé použil v roce 1999 Kevin Ashton, který pracoval v oboru síťové RFID (radiofrekvenční identifikace) a nových senzorových technologií.
• Samotný IoT se však „zrodil“ někdy v období 2008 až 2009 [2].
• V roce 2010 dosáhl počet fyzických objektů a zařízení každodenně připojených k internetu zhruba 12,5 miliardy. V současnosti je do IoT zapojeno asi 25 miliard zařízení, což znamená přibližně tři inteligentní („chytrá“) zařízení na každou osobu [2].
• Očekává se, že počet inteligentních zařízení či „věcí“ připojených k IoT vzroste do roku 2020 až na 50 miliard.

IoT představuje skokovou změnu v kvalitě života, neboť nabízí nové možnosti týkající se přístupu k datům, specifických vzdělávacích služeb, bezpečnosti, zdravotní péče či dopravy, abychom jmenovali alespoň některé oblasti. Na druhé straně může být pro firmy klíčem ke zvýšení produktivity, neboť představuje široce distribuovanou síť „chytrých“ zařízení a nových služeb s lokální inteligencí, které mohou být upraveny (personalizovány) podle konkrétních potřeb zákazníků. IoT čerpá své výhody z vylepšeného managementu a sledování pohybu majetku a výrobků. Pracuje s velkým množstvím dat, a umožňuje tak optimalizaci používaného vybavení i využívání zdrojů, což se obojí promítá do úspor. Dále pak směřuje ke vzniku nových vzájemně propojených inteligentních zařízení a nových obchodních modelů.