Televize (TV) prošla během svého vývoje mnoha stádii, počínaje primitivní mechanickou televizí (1884) přes elektronickou analogovou až po televizi digitální. Počátky mechanické televize leží v době, kdy byl vynalezen a patentován Nipkowův kotouč. Tento mechanický disk se otáčel kolem osy, přes malé dírky byly obrázky snímány a na druhém konci zobrazovány na malou plochu. Existovaly i komerčně dostupné domácí televizní přijímače (Baird, Octagon), ale tato primitivní zařízení byla zajímavá pouze pro zvědavce či nadšence.

Elektronická televize mohla být vyvinuta teprve tehdy, když byla vynalezena a sestrojena katodová trubice (CRT – cathode-ray tube), tj. obrazovka [1]; ta využívala elektronový paprsek, který dopadem na fluorescenční povrch obrazovky vytvářel obraz (řádek po řádku). První elektronická televize byla analogová a černobílá. Po roce 1950 se začala objevovat i barevná televize. Významný rozmach ve výrobě televizorů nastal po druhé světové válce ve Spojených státech, kde rapidně vzrostl počet domácností vlastnících televizní přijímače. Pro analogovou televizi byly vyvinuty tři kódovací systémy – NTSC, PAL a SECAM. Evropské země si osvojily systémy PAL/SECAM. Vysílače distribuovaly signál analogové televize jako sadu přenosových kanálů pomocí velmi krátkých (VHF) a ultra krátkých (UHF) vln, a to jeden televizní kanál na jedné nosné frekvenci.

V roce 1980 bylo sice již možné vysílat analogové video s digitálním audio signálem, ale přechod z analogové televize na digitální vyžadoval účinné kódovací algoritmy a procesory s velkým výkonem. S objevem kompresních algoritmů od skupiny MPEG v 90. letech se otevřela cesta k rozvoji a standardizaci digitální televize. Dnes je signál digitální televize vysílán buď prostřednictvím kabelových rozvodů, rádiově z pozemních vysílačů nebo z telekomunikačních družic, a to buď ve standardním, nebo vysokém rozlišení. Rychlý pokrok v informačních i komunikačních technologiích dále umožnil výměnu „obyčejných televizorů“ za „inteligentní televizory“, které jsou vybaveny širokopásmovým přístupem k Internetu. Tato schopnost přináší koncovým uživatelům mnoho nových aplikací, jako např. přístup k IPTV službám [2].

Současné úsilí v této oblasti se soustřeďuje na vývoj hybridního televizního vysílání. V roce 2009 vzniklo konsorcium HbbTV (Hybrid Broadcast Broadband TV), jehož hlavním cílem bylo zkombinovat vysílací TV systémy, širokopásmové připojení a IPTV služby, aby bylo možno dodávat uživatelům zábavu prostřednictvím jejich koncových zařízení, jakými jsou televizory a přídavné přijímače (set-top boxy).