Zajištění fyzického zabezpečení síťového prostředí je prvním krokem pro zajištění kontroly nad přístupem k citlivým datům a systémovým souborům. To je ale pouze jedna část promyšleného plánu zabezpečení. V současné době má tato část zabezpečení snad ještě větší význam než v minulosti, jelikož současné sítě jsou založeny na mnohem širší základně dostupných síťových prostředků a služeb. Střední nebo velká síť může mít až několik desítek i stovek přístupových bodů, VPN serverů a časově neomezenou vyhrazenou konektivitu k síti Internet. Dokonce i v případě malých sítí lze dnes předpokládat, že budou po jistý, časově vymezený interval, připojeny k síti Internet.
Virtuální útočníci nikdy nevyužívají přímo cílový počítač nebo cílovou síť. Mohou k těmto systémům přistupovat třeba jen přes ulici, ale klidně i přes polovinu světa, přičemž mohou způsobit stejné škody jako zloději, kteří proniknou do ústředí firmy s cílem zničit nebo ukrást citlivá data – virtuální útočníky je však mnohem složitější vypátrat. Zabezpečení fyzické kontroly přístupu k tzv. „venkovnímu perimetru“ znamená: