2 Identifikace uživatele
2.2 Identifikace mluvčího

Stručně řečeno, cílem identifikace mluvčího je na základě hlasu určit jeho totožnost. Rozhodovací proces je realizován na základě množiny hovorových vzorků mluvčích, které jsou uloženy do databáze během fáze tzv. trénování. Systém je tedy schopen rozpoznat pouze ty uživatele, jejichž vzorky jsou uloženy v databázi, resp. rozeznání není provedeno, pokud je věrohodnost jeho výsledku příliš nízká.

Protože je počet uživatelů v databázi omezený, tato úloha se též označuje jako tzv. problém uzavřené skupiny. Identifikací na základě hlasu se věda věnuje už víc než 40 let a vývoj v této oblasti stále intenzivně pokračuje. Příchodem nových a dostupných technologií proniká identifikace mluvčího do velmi mnoha nových oblastí, ze kterých mezi nejvýznamnější patří:

Identifikace mluvčího je poměrně složitou úlohou, a to z hlediska mnoha důvodů. Mezi ty nejvýznamnější patří:

  • Akustická variabilita mluvčího
  • Změny hovorového projevu vlivem zdravotního stavu, nálady, psychického stavu, atd.
  • Přítomnost šumu pozadí
  • Vlivy zapříčiněné nedokonalostmi nahrávacích zařízení a okolním prostředím
  • Zjednodušená reprodukce zvuku pomocí nahrávacích zařízení

Na druhou stranu použití řeči jakožto biometrického signálu má následující výhody:

  • Není třeba používat heslo
  • Jedná se o neinvazivní metodu
  • Jednoduchá metoda získávání biometrického signálu

Existuje velmi mnoho aplikací sloužících k identifikaci uživatele, které se mezi sebou liší komplexností, požitými metodami, v koncepci, ve způsobu činnosti, požadavcích a omezeních, atd. Proto se zažily jisté kategorie, a mezi ty nejvýznamnější patří:

Tato základní dělení, koncepty a tvrzení v sobě zahrnují pouze výčet metod spolu se zjednodušeným přehledem jejich vlastností a omezení. Proto je kvůli podrobnějšímu výkladu dané problematiky možné využít přehledové články jako např. [6].