Rozeznávání gest může být interpretováno jako jeden z prvních možných způsobů, jak počítače porozumějí člověku nebo řeči lidského těla. To může onen pověstný velký krok, kdy se vstupní zařízení jako klávesnice a myš stanou nepotřebnými (však se s nimi také nepočítá ani v žádných sci-fi filmech). Zavedením rozeznávání gest bude možné např. ukázat prstem na obrazovku počítače tak, že se kurzor bude podle toho pohybovat.
Navigace pomocí gest je stále víc a víc populární především ve smartphonech, tabletech a moderních televizorech. Každý zná tahové gesto pro posun nahoru/dolu nebo přesunout doleva/doprava, zvětšování nebo zmenšování (Zoom). Existuje bohatá nabídka aplikací poskytujících sadu gest pro navigaci na dotykových zařízeních, např. pro ovládání hlasitosti, uzamknutí obrazovky, ovládání přehrávače hudby, kopírování obsahu obrazovky, návratu na domovskou obrazovku, krok zpět, návrat k posledním aplikacím či vstup do menu.
Oblast pro využití gest není prozatím omezená. Jako příklad můžeme uvést aplikaci na trénování tenisu využitím 3D rozeznávání gest, kterou publikoval Cristian García Bauza a jeho tým.
Například fa. Samsung představila rozeznávání gest u svého nejvyššího TV modelu, tj. u své „vlajkové lodi“, již v roce 2013. Rozeznávání je založeno na algoritmu sledování ruky s rozlišením gesta „klikněte na tlačítko“, které je realizováno zavřením dlaně. Aby uživatel mohl přepínat kanály nebo nastavit hlasitost, musel nejprve zdvihnout ruku k televizoru a po objevení kurzoru musel pohybovat rukou tak, aby se kurzor posunul k tlačítkům (analogie k počítačové myši). Pro zvýšení hlasitosti musel uživatel „klikat na tlačítko“, tj. zavírat dlaň s rukou tolikrát, než byla dosažena požadovaná hlasitost. Tento přístup by mohl být považován za intuitivní aspoň u počítačově gramotných uživatelů, ale spíše to zde slouží jako příklad nepřirozených gest.