Projekt DVB definoval a publikoval normu DVB-MHP [11] s cílem nabídnout uživatelům interaktivní digitální televizi. Služby jako hry, hlasování, nakupování a jiné jsou přenášeny datovým tokem DVB současně s toky pro obraz a zvuk. Tato norma definuje otevřený softwarový systém (middleware), který dovoluje spustit aplikace vyvinuté v jazyce Java na televizorech, bez ohledu na konkrétního výrobce. Pro specifickou skupinu služeb (hlasování, e-mail, nakupování atd.) potřebuje televizor přístup ke zpětnému kanálu, který může být realizován telefonní přípojkou, širokopásmovým připojením, nebo například DVB-RTC.
DVB-MHP byl nasazen v některých zemích Evropy (Itálie, Belgie, Polsko), a dále v Koreji a v Austrálii.
Velcí výrobci televizorů dnes nabízejí tzv. „inteligentní televizory“, které jsou vybaveny širokopásmovým datovým rozhraním a vlastní platformou pro instalaci a spouštění aplikací (založených na webových technologiích, s podporou HTML); např. televizory Samsung mají tzv. Smart Hub. Alternativním řešením k DVB-MHP je HbbTV (rovněž přenáší aplikace k uživatelům v toku DVB).