5 Normy DVB
5.1 DVB-T – pozemní vysílání digitální televize

Služba DVB-T byla poprvé implementována v Anglii v roce 1998. Dosud došlo k nasazení DVB-T ve více než 70 zemích, a přibližně stejný počet zemí si vybral systém DVB-T2, který umožňuje TV vysílání ve standardním, vysokém a ultravysokém rozlišení, a podporuje i mobilní televizi a rozhlas.

Signál DVB-T/T2 je šířen pozemními vysílači pomocí ultrakrátkých vln (pásmo UHF – Ultra-High Frequency) ve frekvenčním rozsahu 300 MHz až 3 GHz [1]. Obě verze využívají stejné pásmo jako analogová televize, a proto je jejich nasazení závislé na uvolnění frekvencí původně analogovou televizí obsazených. Kanál o šířce 8 MHz, který přenáší signál pro jednu analogovou TV stanici, postačuje v případě DVB-T pro několik TV a rozhlasových stanic i pro doplňkové informace.

Technologie DVB-T dokáže využít stejnou infrastrukturu, kterou používala pozemní analogová televize (tzn. již existující vysílače).

Pro příjem DVB-T si uživatelé musí zakoupit přijímač, který může být realizován jako samostatné zařízení (set-top-box), anebo integrován přímo v televizním přijímači (IRDIntegrated Receiver Decoder).

Tabulka 1 porovnává vlastnosti DVB-T a DVB-T2 [7].

Nové kódy pro opravu chyb – LDPC (Low Density Parity Check) kombinovaný s BCH (Bose-Chaudhuri-Hocquengham) – podstatně zvyšují odolnost signálu DVB-T2 proti rušení. DVB-T a DVB-T2 využívají modulaci OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplex) s velkým počtem subnosných (dílčích nosných frekvencí), která je velmi robustní v prostředích s vícecestným šířením signálu. Obě normy používají bitové, časové a frekvenční prokládání. Obecně lze konstatovat, že DVB-T2 je velmi flexibilní, jelikož nabízí velké množství režimů.

OFDM umisťuje ochranné intervaly mezi OFDM symboly, což jí spolu s nízkou symbolovou rychlostí umožňuje potlačit mezisymbolovou interferenci. Tento princip též nabízí operátorům možnost vytvoření jednofrekvenční sítě (vysílače vysílají signál na stejné frekvenci). Normy DVB-T mohou využít hierarchickou modulaci, která umožňuje zkombinovat dva samostatné transportní toky pro dva odlišné typy přijímačů do jednoho DVB toku.

Tabulka 1 Porovnání norem DVB-T a DVB-T2

Parametry

DVB-T

DVB-T2

FEC

Konvoluční & Reed-Solomonovo kódování – 1/2, 2/3, 3/4, 5/6, 7/8

LDPC + BCH

1/2, 3/5, 2/3, 3/4, 4/5, 5/6

Modulace

QPSK, 16QAM, 64QAM

QPSK, 16QAM, 64QAM, 256QAM

Ochranný interval

1/4, 1/8, 1/16, 1/32

1/4, 19/128, 1/8, 19/256, 1/16, 1/32, 1/128

Počet subnosných

2k, 8k

1k, 2k, 4k, 8k, 16k, 32k

Šířka pásma

6, 7, 8 MHz

1,7, 5, 6, 7, 8, 10 MHz

Typická přenosová rychlost

24 Mbit/s

40 Mbit/s

Maximální přenosová rychlost (C/N 20 dB)

31,7 Mbit/s (pro 8 MHz)

45,5 Mbit/s (pro 8 MHz)

Požadovaný poměr C/N (24 Mbit/s)

16,7 dB

10,8 dB