4 Rozpoznání 3D tváře
4.2 Předzpracování a registrace dat

Na začátku celého procesu se zachytí 3D maska povrchu tváře (příklad vytvoření 3D tváře je na obrázcích Obr. 3.4. - Obr. 3.6). Existuje několik různých způsobů jak dosáhnout zachycení 3D povrchu tváře, například stereo kamery, hloubková kamera, laserová kamera, optické nebo laserové snímače, atd.

image
Obr. 3.4 – Jeden sken
image
Obr. 3.5 – Více skenů vytvářejících tvář
image
Obr. 3.6 – Výsledný 3D model tváře

Z celého získaného snímku je potřebná jen tvář. Vzhledem k tomu je potřebné ořezání tváře. Každá tvář je ohraničená obdélníkem, který se skládá ze 4 bodů na hlavě. Boční hrany se skládají z bodů, jejichž pozice je nejvíce vlevo a vpravo. Nejvyšší bod je horní okraj a spodní okraj obsahuje nejnižší bod. Ořezání je potom založené na obdélníku vytvořeném 4 body.

Zachycené údaje jsou následně předzpracovány pomocí algoritmů na extrakci příznaků.

Účelem extrakce příznaků je získat kompaktní informace z obrázků, které jsou důležité pro rozlišování mezi obrazy tváří různých lidí a jsou stabilní z pohledu fotometrických a geometrických variaci v obraze.

Jako příznaky možno použít body tváře (vrchol hlavy, čelo, oči, brada, nos, ústa, atd.) a vzdálenosti mezi těmito vybranými body v 3D Euklidovském prostoru (viz Obr. 3.7).

image
Obr. 3.7 – Příklad tvářových příznaků