2 Identifikace hovořícího
2.5 Kompenzace vlivu prostředí

Na potlačení vlivu změn prostředí (podmínek při trénovaní a testovaní: šumy, nahrávací zařízení, prostředí, atd.) a i samotného hovořícího bylo vyvinuto mnoho metod využívajících různé předpoklady a způsoby činnosti. Nejjednodušší metody normalizují příznaky např. tak, aby měly stejnou energii v měřených pásmech (ekvalizace). Často se to dělá odčítáním průměrného kepstra. Dále je možné využít fixně nastavené filtry, které mají za cíl zvýrazňovat modulační spektrum řeči, nebo pomocí tzv. relativní spektrální analýzy (RASTA). Sofistikovanější metody se snaží nalézt vhodnou transformaci mezi příznaky z trénovací fáze a aktuálně zpracovanými. Tento přístup se označuje za mapování příznaků. Je možné transformovat i celé modely hovořících tak, aby odpovídaly aktuálnímu rozložení dat. Toto se označuje jako syntéza modelů hovořících. Posledně jmenované metody pracují na základě aktuálních dat, proto je možná jejich adaptace v čase při změně prostředí. To si však vyžaduje podstatně složitější algoritmy zpracování signálů.

Méně sofistikovaná metoda, která ale dosahuje dobré výsledky je mít data/modely pro různé typy prostředí. Potom po správné detekci nejbližšího prostředí použít právě tato data nebo modely, čímž se dosáhne nejmenšího rozdílu mezi trénovacími a testovacími podmínkami, to vede k minimalizaci chybovosti.

Pro získání ucelenějšího a podrobnějšího přehledu o technologiích a metodách použitých pro oblast rozpoznávání řečníka viz např. [2].