3D rozpoznání tváře možno též použít v mnoha aplikacích, například na zabezpečený přístup do systému nebo rozpoznání uživatele pro Smart TV a umožnění online nakupování (např. může být povoleno jen pro rodiče a ne pro děti, atd.).
Úloha 3D rozpoznávání tváří vyžaduje stejně jako 2D rozpoznávání tváří vstup z kamery. Pro 3D rozpoznávání tváře je potřeba zachytit 3D povrch tváře. Hlavní proces rozpoznávání tváří se skládá z následujících částečných procesů:
- 3D snímání povrchu tváře - existuje několik různých způsobů na realizaci této úlohy, například stereo kamery, laserové nebo hloubkové kamery (např. Kinect senzor Kinect), atd.
- předzpracování – zachycené údaje jsou následně předzpracovány
- získávání příznaků - účelem extrakce příznaků je získat kompaktní informace z obrázků, které jsou důležité pro rozlišování mezi obrazy tváří různých lidí a jsou stabilní, pokud jde o fotometrické a geometrické variace v obrazech
- měření vzdálenosti - poslední krok rozpoznávání 3D tváře je měření vzdálenosti mezi 3D povrchem tváře uživatele a 3D tváří uloženou v databázi. Existuje několik technik na měření vzdálenosti. Nejjednodušší způsob je měření lokální a globální vzdálenosti dvou tváří, kde je potřeba správně a velmi přesně určit body tváře (oči, nos, ústa, brada, uši, atd.) a měření jejich vzdálenosti od zavedených metrik. Sofistikovanější metody jsou metody nejbližšího souseda nebo Support Vector Machine atd.
Obr. 3.8 – Příklad GUI v aplikaci 3D rozpoznání tváří