Multimediální služby vyžadují, aby sítě zajišťovaly parametry, které souhrnně nazýváme jakost služby (QoS – Quality of Service). IP sítě byly navrženy podle modelu „nejlepší snahy“ (best-effort), který tyto požadavky nesplňoval. Proto musí být v přenosových IP sítích implementovány určité mechanismy QoS:
Tyto mechanismy však bohužel nedostávají informace o komunikačních relacích (např. relacích VoIP), které jsou vytvářeny protokoly vyšších vrstev (např. protokolem SIP).
Sítě NGN poskytují množství služeb (aplikací), které v síti generují mnoho odlišných typů provozu a vyžadují jeho sofistikovanější řízení. Koncepce sítí podporujících QoS spočívá v tom, že veškerý síťový provoz je rozdělen do různých tříd s odlišnými charakteristikami.
Zpoždění paketu od konce ke konci udává dobu, která je potřebná pro přenos paketu od zdroje k cíli. Jitter je definován jako míra kolísání tohoto zpoždění. Paketová chybovost (PER – Packet Error Ratio) je definována jako percentuální podíl paketů, které byly během přenosu ztraceny nebo zahozeny. Na základě PER můžeme rozdělit aplikace do dvou skupin, podle toho, zda chyby tolerují, nebo nikoliv. Tabulka 1 podává přehled těchto aplikací podle zpoždění paketů.
Tolerující chyby |
Netolerující chyby |
|
Interaktivní (zpoždění << 1 s) |
hovor a video |
příkazy / řízení (např. Telnet, interaktivní hry) |
Citlivé (zpoždění ~ 2 s) |
rychlá výměna hlasových / obrazových zpráv |
transakce (např. e-podnikání, prohlížení webu, přístup k e-mailu) |
Včasné (zpoždění ~ 10 s) |
audio/video streaming |
rychlá výměna zpráv (messaging), stahování (např. FTP, statický obraz) |
Nekritické (zpoždění >> 10 s) |
fax |
na pozadí (např. Usenet) |
RSVP (definovaný dokumentem RFC 2205 v roce 1997) je používán v modelu IntServ, a zejména v MPLS pro rezervaci prostředků sítě. Poskytuje aplikacím způsob, jak dát síti vědět, kolik a jakých prostředků požadují. Tento proces se nazývá signalizace.
Aby byla podpora QoS možná i v NGN, navrhla ITU infrastrukturu s funkcí RACF (Resource and Admission Control Function). Přidělování prostředků a řízení přístupu se provádí na transportní vrstvě. Ve stejné době vyvinul ETSI funkční architekturu pro správu prostředků označovanou jako RACS (Resource and Admission Control Subsystem) určenou pro přístupové a agregační sítě. Oba systémy jsou si v mnoha ohledech podobné a mají jen několik drobných odlišností.