SG představuje integrální spojení energetických a telekomunikačních sítí, které směřuje k efektivnímu řízení výroby a spotřeby energie v reálném čase jak v lokální, tak i v globální oblasti. Princip fungování těchto sítí je založen na obousměrné interaktivní komunikaci mezi dílčími provozními body sítě na straně výroby, rozvodu i spotřeby energie. Teleinformatické prostředky v síti umožňují v reálném čase jednak sběr informací, diagnostiku jednotlivých částí sítě a operativní řízení na straně výroby a rozvodu, ale i rozšíření možností v oblasti prodeje, a také volbě tarifních možností na straně spotřeby, podle programovaných či okamžitých požadavků spotřebitelů. Pod pojmem „energetická síť“ se však skrývá nejen elektroenergetická síť, ale i sítě pro výrobu a rozvod plynu i tepla, vodárenská distribuční soustava aj.
Největší nástup sítí SG je však dnes zaznamenáván právě v elektroenergetických sítích. Řídicí systém by zde měl neustále monitorovat provoz sítě a zajišťovat i tzv. „self healing“, tj. proces kdy se po vniku mimořádného provozního stavu dokáže síť automaticky uvést do původní rovnováhy. K tomu by měla napomoci i nepřetržitá diagnostika změn provozních parametrů rozvoden, transformátorů a distribučních vedení a zejména okamžitá indikace poruchových stavů.
Většina současných elektroenergetických sítí je vybudována s koncepcí budování relativně menšího počtu klasických energetických zdrojů (tepelné, vodní a jaderné elektrárny) s velkými výkony (řádově stovky a tisíce MW), od kterých úrovňově dělená (vvn, vn, nn) distribuční síť přenáší energii k relativně velkému počtu spotřebitelských míst. Toto uspořádání sice umožňuje poměrně snadnou synchronizaci sítě, ale její převážně hvězdicová struktura může, v případě výpadku zdroje či poškození vedení, vyvolat značné problémy.