Z hlediska přenosu BPL signálu nás zajímají dva hlavní parametry:
Jak již bylo uvedeno, představuje elektrická rozvodná síť, jakožto přenosové médium, velmi obtížné prostředí z hlediska elektromagnetické kompatibility. Navíc se podmínky pro přenos v energetické síti mění každým okamžikem (vlivem provozních manipulací i připojováním různorodých spotřebičů). Proto je třeba pro BPL systémy pečlivě volit nejen modulační metody, (ale též způsoby kódování a metody detekce a korekce chyb. Tím se však zvyšuje potřebný počet služebních bitů, čímž vlastně klesá efektivní přenosová rychlost vlastních uživatelských dat.
Obecně se dá říci, že čím větší přenosová rychlost, tím větší náchylnost na chyby, a tím více přenosové kapacity musí být vyhrazeno na detekci a korekci chyb. V případě systémů s menšími přenosovými rychlostmi je poměr mezi užitečnými a redundantními daty asi 1:1. U systémů s přenosovou rychlostí 200 Mbit/s je tento poměr až 1:3 (tedy pouze asi 30 % z přenosové kapacity připadá na užitečná data). Maximální dosažitelná vzdálenost mezi dvěma BPL modemy závisí hlavně na výstupním výkonu BPL signálu, jeho útlumu a též na úrovni rušení na přijímací straně. Bez opakovačů může tato vzdálenost dosahovat řádově stovek metrů, ale jen ve veřejných elektrických sítích s venkovními nebo podzemními vodiči. Pro vnitřní část sítě s množstvím různých interferenčních zdrojů a spotřebičů neposkytuje jakákoliv průměrná hodnota překlenutelné vzdálenosti užitečnou informaci, protože různé typy instalací ovlivňují přenosovou vzdálenost o desítky metrů oběma směry. Ve vnitřních systémech se obvykle uvažuje o dosažitelné vzdálenosti okolo 100 m.
BPL modem může být navázán do energetické sítě buď přímo, nebo induktivně. Přímé vodivé připojení BPL modemu výstupním připojovacím kabelem samozřejmě předpokládá, že kapacitní vazba umožňující připojení modemu na vedení 230 V, je přímo jeho vnitřní součástí.
Zatímco pro úzkopásmové PLC systémy jsou vytvořeny jednoznačné mezinárodní normy, je normalizace pro širokopásmové BPL systémy dosud mezinárodně nedořešena.
Významnou roli hraje též skutečnost, že elektrorozvodná síť ve vyspělejších zemích nabízí prakticky stoprocentní pokrytí všech stavebních objektů, tj. domácností i firem. V méně rozvinutých zemích naopak může BPL suplovat chybějící telekomunikační infrastrukturu.
Jedním z výsledků jednání mezi výrobci, elektrorozvodnými společnostmi jednání byl také zrod projektu s názvem Open PLC European Research Alliance (OPERA), jehož hlavním sponzorem se stala Evropská Komise. Do projektu OPERA se zapojilo 37 firem a univerzit z deseti evropských zemí. Projekt OPERA byl pak oficiálně spuštěn na počátku roku 2004 u příležitosti dalšího evropského setkání na téma BPL, které se konalo v Madridu.
V průběhu vývoje BPL systémů se ve světě vyskytl relativně velký počet jejich výrobců. Jednotlivé výrobky je však možno řadit k určitým výrobním generacím, které se liší zejména druhem modulace a dosažitelnou přenosovou rychlostí přenášených dat. V Evropě většina moderních BPL modemů 3. generace užívá čipů firmy DS2 (Design of Systems on Silicon) pracujících s modulací OFDM. Takové BPL systémy se tak stávají konkurenceschopnými vzhledem ke klasickým telekomunikačním technologiím užívaných v přístupových sítích.
Ačkoliv se technologie BPL stále rozvíjejí, nelze přehlížet skutečnost, že i po řadě let technického vývoje a testování se praktické nasazení obvykle omezuje pouze na relativně malé pilotní projekty, z nichž jen některé mají ambice přerůst do mnohem většího rozsahu. Pravděpodobně dosud největší projekt s aplikací PLC/BPL systémů byl realizován ve státě Texas v USA firmami ONCOR Texas a CURRENT Group, LLC. Šlo o implantaci těchto technologií do rámce projektu Smart Grid.
V současné době tedy mohou být BPL systémy komerčně nabízeny např. pro oblasti: průmyslové komunikační sítě menšího rozsahu, internetová připojení pro poskytovatele připojení sídlištního typu, doplnění stávajících pevných sítí do prostor, kde doposud sítě nebyly realizovány, dočasná řešení pro výstavy, semináře, školení či presentace, výstavba datových sítí v oblastech omezené výstavby či přestavby – např. historické budovy, muzea, galerie, realizace domovní sítě LAN (např. propojení PC, tiskárny, telefonu, faxu), přístupové sítě kombinované s použitím dalších telekomunikačních systémů (pevné telefonní a datové sítě, rádiové sítě GSM, GPRS, WiFI aj.), a konečně i použití v zemích s méně rozvinutou komunikační infrastrukturou v Asii, Africe a Jižní Americe.
Z dosavadního vývoje systémů BPL je zřejmé, že se tyto již zařadily do používaných prostředků přístupových telekomunikačních sítí, a že jejich další rozvoj souvisí s problematikou jejich standardizace, z níž vyplývá snižování jejich ceny v důsledku větších výrobních sérií, a tedy zvyšování efektivity jejich nasazení. Důležitý je i budoucí přístup k problematice jejich nasazování do elektromagnetického prostředí nových inteligentních budov i moderních systémů řízení, zejména pak do soustav Smart Grids.