Výběrové adresy se používají především pro servery poskytující různé typy služeb. Ty nejzatíženější servery bývají zpravidla realizovány skupinou spolupracujících zařízení, které patří do jedné výběrové skupiny. Této skupině je potom přiřazena jedna výběrová adresa. Výběrové adresy tedy poskytují prostředky pro vyhledání nejbližšího člena výběrové skupiny realizující daný server a pro rozložení dotazů klienta na tyto členy. Typickým příkladem využití výběrových adres je jejich nasazení u DNS serverů.
Všechny výběrové adresy lze směrovat standardními způsoby. Stačí tedy, aby počítač, který se zapojil do výběrové skupiny, oznámil tuto skutečnost některému směrovači a ten se již postará o distribuci této informace.
Nevýhodou výběrových adres je, že nemají vlastní adresní prostor, a proto jsou přidělovány ze stejného adresního prostoru jako adresy individuální. To způsobuje, že výběrové a individuální adresy nelze na první pohled od sebe rozlišit. Proto pokud se rozhraní přiděluje výběrová adresa, je nezbytné tuto skutečnost oznámit během konfigurace.
Společným charakterem výběrové skupiny je skutečnost, že jednotlivá rozhraní všech členů lze zařadit do tzv. Obalové sítě (podsíť) se společným prefix P. Uvnitř této obalové sítě musí mít potom každá výběrová adresa svůj vlastní směrovací záznam, který v jednotlivých směrovačích ukazuje vždy na nejbližšího člena výběrové skupiny. Mimo tuto podsíť není třeba výběrovou adresu rozlišovat. Ta může být klidně zahrnuta do agregovaného bloku adres.
Většímu využití výběrových adres brání skutečnost, která je spojena s rozptýlením členů dané výběrové skupiny. Pokud je rozptýlení členů příliš velké, tak délka společného prefixu P je nulová nebo zanedbatelná. V tomto případě se výběrová adresa přidá do globální směrovací informace, což vede k nárůstu velikostí směrovacích tabulek páteřních směrovačů.
Další omezení nasazení výběrových adres představuje dynamičnost směrování, která způsobuje problémy stavovým protokolům, jako je TCP, a směrovací politika, kdy páteřní směrovače Internetu odmítají příliš dlouhé prefixy, a tedy i záznamy pro výběrové adresy. Navíc jsou různé části páteřní sítě Internetu řízeny různými subjekty, jejichž směrovací politiku lze jen těžko ovlivnit.
Z těchto důvodů je použití globálních výběrových adres silně omezeno.
Výběrové adresy lze využít například pro identifikaci směrovačů jednoho ISP. Tyto adresy lze potom použít jako mezilehlé adresy, které se umísťují do rozšiřujícího záhlaví Směrování, pro efektivní doručení datagramu.
Výběrové adresy lze rovněž použít i k identifikaci směrovačů připojených ke konkrétní podsíti, nebo k identifikaci směrovačů poskytujících přístup k dané doméně.
V současné době se však očekává, že výběrové adresy v globálním měřítku budou nasazeny pouze pro DNS servery. Naproti tomu v menší části sítě, která je pod kontrolou jednoho poskytovatele, mohou výběrové adresy představovat efektivnější adresování.