Použití klasické přístupu TDMA nebo FDMA, původně používaného v sítích 2G, není pro sítě 3G nadále dostatečné. Z toho důvodu je v případě UMTS zvolena značně sofistikovanější metoda přístupu založená na CDMA, který byl vysvětlen v kapitole 7. Nicméně, v případě UMTS se nejedná přímo o CDMA, nýbrž o techniku WCDMA. Ve WCDMA jsou informační bity uživatelů rozloženy do mnohem širšího pásma, než tomu je v původním CDMA. Tímto způsobem je podstatně zvýšená kapacita systému, která se samozřejmě projeví zvýšením přenosových rychlostí dosažitelné jednotlivými uživateli připojenými k dané základnové stanici. Podobně jako v případě CDMA jsou informační bity násobeny kvazi-náhodnou sekvencí bitů, tzv. čipů, odvozených z rozprostřených kódů CDMA. UMTS používá čipovou rychlost 3,84 Mcps (Mega chip za sekundu) a šířku pásma 5 MHz. Další významná charakteristika systému založená na WCDMA je ta, že stejné pásmo lze použít ve všech buňkách, aniž by se navzájem rušily. V případě GSM využívá každá buňka jiné frekvence, aby se minimalizovalo rušení. Proto jsou v případě WCDMA radiové zdroje mnohem efektivněji využity.
Použití WCDMA přináší hned několik důležitých vlastností co se týče standardu UMTS: