Mobilní sítě umožňují odhadnout polohu uživatele v závislosti na znalosti pozic základnových stanic. Existuje několik možností využití mobilní komunikační sítě k lokalizaci. Přístupy se liší v parametrech užívaných k určení polohy.
První způsob je znám jako Cell Of Origin (COO). Využívá identifikaci základní stanice (Cell ID) k určení polohy uživatele. Pozice uživatele odpovídá souřadnicím jeho základnové stanice. Chyba určení polohy se v tomto případě rovná poloměru buněk.
Vyšší přesnost je dosažena pomocí metody Time of Arrival (TOA), která využívá nejen Cell ID, ale také schopnost změřit zpoždění mezi odesláním signálu mobilní stanicí a jeho příjem základnovou stanicí. Vzhledem k tomu, že se signál šíří rychlostí světla, vzdálenost uživatele od základnové stanice je vypočítána stejným způsobem jako u satelitních systémů.
Když je signál přijímán více než jednou základnovou stanicí, TOA může být rozšířena na Time Difference of Arrival (TDOA). V tomto případě je poloha uživatele vypočítána za pomoci doby šíření signálu, jako průnik odhadovaných vzdáleností od sousedních základnových stanic. V TDOA je čas příjmu signálu zpracováván sítí. Jestliže jsou data zpracována mobilní stanicí, je algoritmus označován jako Enhanced Observed Time Difference (E-OTD). E- OTD vyžaduje implementaci speciálního vybavení, tzv. lokalizační měřící jednotka - Location Measurement Unit (LMU). LMU zajišťuje přesné časování a přesnost lokalizačních dat.
Jestliže jsou využity směrové antény, buďto v základnové stanici nebo v mobilní stanici, směr ze kterého je signál přijímán může být triangulován, podobným způsobem jako v TDOA. Tato metoda je pak nazývána jako Angle of Arrival (AOA).