Slabé místo sítě ad hoc bylo a je její nedostačující zabezpečení. Útoky na sítě ad hoc lze rozdělit do dvou skupin: útoky pasivní a útoky aktivní. Zatímco pasivní útok obvykle spočívá pouze v "pasivním" odposlouchávání, aktivní útok může upravit či dokonce vymazat posílané informace. Shrnutí nejčastějších útoků v sítích ad hoc je uvedeno níže:
Komunikace může být považována jako zabezpečená pokud je zajištěna:
Konvenční metody pro zabezpečení komunikace v síti jsou řešeny prostřednictvím symetrických nebo asymetrických kryptografických klíčů. Asymetrické metody vyžadují certifikaci, která je ale obtížně použitelná v sítích s nedostatečnou infrastrukturou, jako jsou právě sítě ad hoc. Pro použití certifikačního procesu je nejčastěji použit algoritmus TIARA (Technique for Intrusion Resistant Ad Hoc routing algorithm). Pro zvýšení bezpečnosti lze také použít několik zabezpečených směrovacích protokolů jako je SRP (Secure Routing Protocol) nebo SAODV (Secure AODV).