Mobilní stanice komunikuje vždy s nejbližší základnovou stanicí, přesněji řečeno se stanicí poskytující v místě mobilní stanice nejsilnější signál. Pokud se však při svém pohybu dostane mobilní stanice do oblasti sousední buňky, dojde k automatickému přepojení probíhajícího spojení na základnovou stanici této sousední buňky.
Tento provozní režim je označován jako provoz s automatickým přepojením neboli dle anglického termínu „Handover“.
Handover má za úkol správu změn aktuální pozice uživatele s ohledem na cílovou pozici, které jsou způsobeny pohybem uživatele napříč buňkovou strukturou sítě. Hlavním účelem Handoveru v mobilních sítích je zajištění nepřetržitého spojení s vysokou QoS nebo tzv. bilanční zatížení v síti.
Sledování polohy mobilních stanic v síti zajišťuje neustálé automatické navazování spojení mezi mobilní a základnovou stanicí. Tento údaj se v mobilní síti dále registruje, což umožňuje směrovat spojení k volanému účastníkovi přímo do oblasti, kde se jeho stanice s velkou pravděpodobností právě nachází.
V sousedních buňkách se na základě kmitočtového plánování vždy používají komunikační kanály s odlišnými frekvencemi. Při přechodu mobilního účastníka přes hranici ležící mezi dvěma odlišnými buňkami je tak vždy nutné přeladit jeho mobilní stanici.
V mobilních sítích lze však z hlediska vlastního provozu sítě odlišit dva typy „Handoveru“: