Mobilní telekomunikační sítě
Buňkové mobilní telefonní sítě

Mobilní telefonní spojení je možné realizovat použitím rádiových telekomunikačních prostředků, jejichž provoz zpravidla navazuje na provoz pevných telefonních sítí. Výslednou sestavu tvoří:

Jeden z nejdůležitějších základních principů aplikovaný u moderních mobilních telekomunikačních systémů spočívá v rozdělení celého obsluhovaného území na dílčí elementární oblasti, tzv. buňky (Cells), které obsluhuje vždy konkrétní základnová stanice.

Velikosti buněk užívaných v různých mobilních systémech závisejí především na typu a účelu mobilního systému a lze je například klasifikovat následujícím způsobem:

Rozdělení obsluhované oblasti do buněk

Buňková struktura mobilní sítě bývá nejčastěji vytvářena použitím makrobuněk o průměru maximálně několik desítek kilometrů. Příklad radiového pokrytí určité oblasti založený na buňkovém principu znázorňuje předchozí obrázek. Pro buňkovou strukturu mobilní sítě je nutné a charakteristické tzv. kmitočtové plánování. Kmitočtový plán pracuje se třemi nebo sedmi frekvencemi. V libovolném svazku pak mohou být použity stejné frekvence (f1 až f3, resp. f1 až f7), pokud dodržíme podmínku, že oblast všech tří, resp. sedmi buněk svazku se přibližně rovná průměru interferenční zóny.