Druhá generace mobilní systémů (2G), zastoupených především systémem GSM, umožňuje bezproblémový přenos hlasu prostřednictvím rádiových vln. Nicméně nedostatkem GSM je především velmi pomalý přenos dat, jejichž množství neustále roste. Důvodem je především vývoj stále nových mobilních aplikací, které kladou vysoké nároky na přenosovou kapacitu a vysokou kvalitu služby (např. video na vyžádání, stahování či posílání obrázků s vysokým rozlišením, atd.). Z toho důvodu se začalo koncem minulého století pracovat na nové generaci mobilních systémů, nyní známých pod označením 3G, neboli mobilní systémy třetí generace.
Pro tyto potřeby byla založena v roce 1998 pracovní skupina označená jako 3GPP (Third Generation Partnership Project). Do této pracovní skupiny lze zařadit standardizační orgány z celého světa, jako je např. ETSI pocházející z Evropy, ANSI z USA či ARIB z Japonska. Skupina 3GPP měla tedy na starost vytvořit nový standard 3G, který je často označován pod názvem UMTS. Nicméně, když mluvíme o standardu 3G, nemyslíme tím konkrétní technologii, ale postupně vyvíjející se řadu technických specifikací, které postupně vylepšují a obohacují standard 3G.
V několika následujících kapitolách se zaměříme ve větším detailu především na frekvenční pásma přidělená pro UMTS, základní principy přenosu prostřednictvím vícenásobného přístupu WCDMA (Wideband Code Division Multiple Access). Dále také rozebereme vývoj a evoluci standardů 3G se speciálním zaměřením na vysokorychlostní datové přenosy. Na závěr pak bude naše pozornost zaměřena na kvalitu služeb QoS (Quality of Service) a aplikace použitelné v sítích založených na 3G.