Architektura sítě LTE je odvozena z architektury sítí GSM a UMTS. Narozdíl od obou předchozích architektur je LTE navržena tak, že umožnuje pouze přepojování paketů. Přepojování okruhů již není podporováno. Síť LTE je složena z přístupové části, nazývané E-UTRAN (Evolved Universal Terrestrial Radio Access Network) a jádra sítě EPC (Evolved Packet Core), jak je znázorněno na na následujícím obrázku.
Přístupová část sítě, označovaná jako E-UTRAN, se skládá ze základnových stanic eNodeB (název je odvozen z označení základnových stanic v UMTS a písmeno “e” je zkrácením slova Evolved). Základnové stanice jsou zodpovědné za řízení přidělování rádiových prostředků, řízení mobility uživatelů, plánování přenosu dat pro oba směry, šifrování nebo propojení přístupové části s jádrem sítě (tedy s EPC). V případě, že jsou v sítí umístěny femtobuňky, jsou také součástí E-UTRAN. V případě femtobuněk může být navíc mezi femtobuňkou a EPC vložena ještě brána (HeNB GW), díky které je možné připojit najednou větší množství femtobuněk.
Jádro sítě obsahuje několik prvků. Prvním je obsluhující brána S-GW, která přenáší IP pakety od všech uživatelů v síti. Kromě toho také směruje a přeposílá pakty od a k uživatelům nebo se stará o aktivity spojené s poplatky mezi operátory při roamingu. Druhým prvkem je MME, který se stará o řídící signalizaci mezi uživatelem a jádrem sítě. Mezi nejvýznamější úkoly MME patří autentifikace a autorizace uživatelů, zajištění bezpečnosti přenosu dat, vytvoření spojení mezi uživatelem a sítí, roamingem, a procedurami spojenými s polohou uživatele. Posledním prvkem je P-GW, který se stará o úkony spojené s kvalitou služeb a řízení toku dat. To znamená například filtrování uživatelských paketů, vynucování kvality služby, garance přenosové rychlosti nebo řízení úrovně služeb jak ve směru k uživateli tak i od uživatele.
Kromě těchto tří prvků jsou součástí jádra LTE-A také dvě logické funkce: