Systémy LMDS (Local Multipoint Distributive System) jsou širokopásmovou bezdrátovou přístupovou technologií původně určenou pro digitální televizní vysílání DVB (Digital Video Broadcast). Tyto systémy jsou koncipovány jako pevná bezdrátová technologie pokrývající širokou skupinu uživatelů především v tzv. poslední míli přístupových sítí (Last Mile). LMDS systémy pracují běžně v mikrovlnném pásmu od 26 GHz do 29 GHz. Ve Spojených státech je též zvažováno frekvenční pásmo od 31.0 do 31.3 GHz.
LMDS systémy využívají pro svůj provoz pevné bezdrátové připojení, které je realizováno prostřednictvím základnových stanic BS, k nimž je pomocí radiového rozhraní připojena řada přístupových koncových stanic SAS (Subscriber Access System). Stanice SAS jsou vybaveny směrovými anténami orientovanými směrem k základnovým stanicím BS.
Propustnost a dosažitelná vzdálenost připojení je závislá především na omezeních daných použitým radiovým kanálem a zvolenou modulační metodou např. PSK (Phase Shift Keying) nebo AM (Amplitude Modulation). Vzdálenost je obvykle omezena na přibližně 2 až 5 km s ohledem na útlum způsobený např. deštěm. Rozmístění jednotek na vzdálenost vyšší než 8 km od základnové stanice BS je možné pouze za určitých okolností a s omezením na systémy typu „bod-bod“, které mohou překlenout tuto vyšší vzdálenost díky zvýšenému zisku antény.
Ačkoli někteří operátoři v Evropě používají LMDS systémy pro plošné poskytování přístupových služeb v různých typech sítí, LMDS systémy jsou však běžně využívány pro vysokokapacitní distribuci provozu v sítích typu GSM, UMTS, WiMAX nebo Wi-Fi.
Počet sektorů kolem základnových stanic BS a jejich fyzické rozložení je závislé především na počtu přípojných míst, ale také na celkovém přenášeném objemu dat, který je směrován právě přes tyto základnové stanice. Fyzická sektorizace však není neměnná. Její modifikace je možná v souvislosti s rostoucím zatížením sítě. Základní rozdělení území a jeho pokrytí je realizováno pomocí dvou kanálů s kmitočty A a B, které implementují tzv. dvoufrekvenční plán.
Důvodem pro zavedení dvoufrekvenčního plánu jsou závažné problémy se vzájemnou interferencí mezi jednotlivými sektory. Existuje několik technik, jak tuto vzájemnou interferenci odstranit nebo výrazně redukovat. Základním předpokladem jsou vhodné směrové vlastnosti antén základnových stanic BS obsluhujících daný sektor a samozřejmě i antén účastnických stanic, které by měly být úzce směrové (parabolické) a namířené přímo na obslužnou základnovou stanici BS. Dalšími možnostmi, jak omezit vzájemné interference, jsou např. alokace různých kanálů každému sektoru v okolí BS zvlášť nebo změna polarizace radiových signálů v jednotlivých sektorech na vlnu horizontální nebo vertikální.