Long Term Evolution (Advanced) - LTE(-A)
Úvod

Další vývojový krok mobilních sítí UMTS je znám jako LTE (Long Term Evolution). Technologie LTE je definována 8. a 9. vydáním standardu 3GPP (Release 8 a 9). Na rozdíl od UMTS, LTE využívá ve směru k uživateli přístup OFDMA a ve směru od uživatele přístup SC-FDMA (Single Carrier OFDMA) místo WCDMA používané v UMTS. Proto se přenosové vlastnosti technologie LTE liší od UMTS. Nicméně, technologie LTE je stále považována za součást systémů 3G, neboť nesplňuje požadavky definované organizací ITU pro sítě 4G. První vydání standardu, které je označováno jako 4G je až technologie LTE-A (Long Term Evolution - Advanced) definované standardem 3GPP Release 10 standardizovaným v červnu 2011. LTE-A vychází z LTE Release 8 a 9 a je také založen na podobných principech jako obě verze LTE. Na rozdíl od LTE je LTE-A v souladu se souborem požadavků známých jako IMT-Advanced definovaných organizací ITU. LTE-A k původní technologii LTE přidává nové funkce a možnosti. V porovnání s LTE umožňuje sdružovat nosné, koordinovat interferenci mezi buňkami a vylepšit paralelní přenos s využitím více antén (MIMO). Všechny tyto vylepšení umožňují splnit požadavky IMT-Advanced na mobilní sítě 4G a nabízí maximální přenosovou rychlost až 1 Gb/s. Kromě LTE-A, byla pro 4G sítě schválena také technologie WiMAX (Worldwide Interoperability for Microwave Access) podle standardu IEEE 802.16m, standardizovaným organizací IEEE (Institute of Electrical a Electronics Engineers). Nicméně, u technologie WiMAX se neočekává v Evropě výrazné nasazení do praxe. Proto je tato kapitola zaměřená pouze na LTE/LTE-A. V prvním kroku se nejprve zaměříme na evoluci z LTE/LTE-A z hlediska vydání jednotlivých verzí a jejich inovaci, které s ohledem na předchozí verze přinášejí.

Release 8

Tato vydání využívá modulaci OFDMA pro přístup uživatele. Kromě toho může buňka, zpravidla pouze v sestupném směru, využít větší šířku rádiového kanálu za pomoci sdružení dvou nosných (Dual Carrier). Tím je dosaženo přenosové rychlosti v sestupném směru až 84 Mbit/s (při využití modulace 64 QAM společně s metodou DC).

Release 9

Toto vydání zavádí do síťové architektury femtobuňky, označované jako Home eNodeB (HeNB). Dále je umožněna podpora multimediálních broadcastových a multicastových služeb MBMS (Multimedia Broadcast Multicast Services) a jsou rozšířeny lokalizační služby LBS (Location Based Services).

Release 10

Tato verze je první verzí mobilních sítí 4. generace. Jsou zde využívány nové techniky jako např. sdružování nosných, podpora retranslačních stanic, MIMO ve směru od uživatele a zároveň je rozšířena technika MIMO ve směru k uživateli. Dále jsou definovány pokročilé techniky pro potlačení mezibuňkové interference, aby bylo možné efektivně implementovat femtobuňky.

Release 11

Tato verze standardu je stále ještě ve vývoji a měla by rozšiřovat předchozí verzi zejména v oblasti sdružování nosných, zvýšení efektivity využití rádiového spektra a snížení energetické náročnosti bezdrátových sítí. Kromě toho je uvedena technika kooperativní vícebodová komunikace Cooperative MultiPoint (CoMP).