Spolu s femtobuňkami, jsou definovány pro sítě 4G také takzvané retranslační stanice. Obecně jsou retranslační stanice zjednodušené základnové stanice, které přeposílají data z eNodeB uživateli a naopak. Data mezi uživatelem a eNodeB mohou být směrována přes jednu nebo několik retranslačních stanic.
Každá část komunikace (např. z UE do retranslační stanice, z retranslační stanice do eNodeB, atd.) představuje tzv. skok. Z toho důvodu je komunikace s využitím retranslačních stanic také známá jako víceskoková komunikace (multi-hop).
Retranslační stanice může být využita buď k rozšíření pokrytí eNodeB nebo ke zvýšení propustnosti ve specifické oblasti jak je ukázáno na obrázku. Pro zvýšení propustnosti jsou retranslační stanice rozmístěny v oblasti pokrytí eNodeB. Zvýšení propustnosti je dosaženo díky snížení vzdálenosti mezi komunikačními jednotkami. Tím dochází ke zvýšení úrovně signálu v cílovém bodě. Pro rozšíření pokrytí je retranslační stanice umístěná blízko kraje buněk nebo může být rozmístěna i mimo oblast buňky. I když by v tomto místě již uživatel nebyl schopen komunikace, retranslační stanice je schopna s eNodeB komunikovat například díky tomu, že je umístěna tak, aby byla mezi eNodeB a jí přímá viditelnost.
Oproti femtobuňkám jsou retranslační stanice plně kontrolovány operátorem a jsou připojeny do sítě bezdrátovým spojením sdíleným s datovými přenosy uživatelů obsluhovanými základnovou stanicí.
Retranslační stanice mohou být klasifikovány podle pohyblivosti na: