Akční členy nebo též aktuátory jsou technické prvky, které přímo reagují na výstupy řídicího systému. V následujících odstavcích bude popsána alespoň malá skupina používaných aktuátorů se zaměřením na ty nejvýznamnější.
Jedním z nejvíce používaných druhů v automatizaci (především řízené) jsou elektrické motory - pohony. Můžeme je rozdělit na lineární a rotační. V dnešní době jsou tato zařízení charakteristická možností vyššího typu komunikace, např. analogovým výstupem, sériovými linkami (RS-232C, RS-485), které mohou být použity pro řízení rychlosti otáčení, polohy atd.
Tyto motory se skládají ze statoru (pevná část) s hlavními póly s excitační cívkou a pomocnou cívkou, která je umístěna mezi hlavními póly pro zlepšení komutačních vlastností. Pohyblivá část - rotor se otáčí v magnetickém poli a skládá se z kovových desek.
Největší proud teče do cívek rotoru v klidu = motor vytváří velký rozběhový točivý moment. Na druhé straně, při rychlé rotaci motoru je přiváděno napětí snižující proud, který teče do cívek rotoru a točivý moment se tedy s rostoucími otáčkami snižuje. Motor s těmito charakteristikami točivého momentu snadno překonává různá zatížení.
Hlavním charakteristickým rysem těchto motorů je rovnost otáček rotoru s magnetickým polem statoru. Střídavý proud ve vinutí statoru (1 nebo 3 fáze) generuje točivé magnetické pole. Rotor může být vyroben z permanentního magnetu s alternativně určenými póly, nebo má vinutí napájené z DC zdroje (budič) a tak vytváří elektromagnet. Vybuzený synchronní motor po přímém připojení ke střídavému proudu se sám o sobě netočí. Třífázový AC ve statoru vytváří rotující magnetické pole, které se otáčí rychlostí danou frekvencí zdroje energie a počtem pólů v motoru. Rotor, který se zastaví, je napájen stejnosměrným proudem, a to vybudí stacionární magnetické pole. Akční síla motoru je každopádně tvořena interakcí mezi rotorovým a statorovým polem. Směr této síly se mění s rychlostí otáčení statoru.
S ohledem na růst digitálních řídicích systémů a rozšiřování práce s digitálními informacemi se rozšiřuje používání tzv. krokových motorů, kde je úhel natočení hřídele dán počtem impulsů na kontrolním vinutí. Charakteristický je nespojitý pohyb hřídele vyvolaný změnou polohy v určitém úhlu = kroky, které vznikají jako reakce na jeden řídicí impuls.
Funkčnost asynchronních motorů je založena na vzájemném elektromagnetickém působení rotujícího magnetického pole rotorů a statorů a proudů vygenerovaných ve vinutí rotoru tímto polem.
Asynchronní motor je založen na indukčním napětí a proudu v rotoru a to je důvod, proč je též označován jako indukční motor. Rotující magnetické pole je v asynchronním motoru generováno ve vinutí statoru, které je vyrobeno jako třífázové, kde se vinutí otáčí o 120° v prostoru. Asynchornní motor pracuje v omezeném rozsahu otáček, popř. mohou být otáčky řízeny připojeným frekvenčním měničem.
Nejpoužívanějšími typy jsou tří a jednofázové asynchronní motory.
Podle konstrukce se pneumatické pohony dělí na pístové a membránové. Membránové pohony se nejčastěji používají k plynulé regulaci ventilů. Rotační typy jsou určeny k řízení regulace otáčení armatur nebo klapek.
Přestavná síla pneumatických pohonů je mezi 0,5 kN a 90 kN. Tyto pohony jsou pouze jednočinné, což znamená, že síla působí proti pružině, která zajišťuje návrat. Popsaná konstrukce zajišťuje schopnost používat tyto akční prvky také jako nouzové pohony. Pokud dojde ke ztrátě tlaku řízeného média, jsou schopny posunout uzávěr do požadované polohy. Podle konstrukce pružin je pak lze rozdělit na pohony s: