18
18.8

EIA-485 (původně RS-485) je standard sériové komunikace definovaný v  v v  roce 1983 sdružením EIA. Používá se především v  v v  průmyslovém prostředí. Standard RS-485 je navržen tak, aby umožňoval vytvoření dvouvodičového poloduplexního vícebodového sériového spoje. Má stejný základ jako standard RS-232, od kterého se liší především jinou definicí napěťových úrovní, nepřítomností modemových signálů, možností vytváření sítí (též sběrnice) sestávajících z  až 32 zařízení a  a a  možností komunikace na vzdálenost až 1200 m. Výhodou rovněž je, že linku RS-485 je možné vytvořit z  z z  široce rozšířeného standardu RS-232 pomocí jednoduchých převodníků úrovně.

Ukázka přenosu znaku 211 (hexadecimálně D3, dvojkově 11010011). Nejprve je vysílán start bit, pak 8 bitů počínaje LSB, bez parity, nakonec stop bit.

image
Obr. 9.2: Datagram RS-485 (přenos znaku „K“)

RS-485 (stejně tak RS-422) se vyznačuje dvouvodičovým propojením jednotek. Tyto vodiče se označují písmeny A  A A  a a  B, někdy se používá označení „-“ a  a a  „+“. V  V V  klidovém stavu by na vodiči A  A A  (neboli „-“) mělo být menší napětí než na vodiči B (neboli „+“). I  I I  když se pracuje s  s s  rozdílovým napětím, při spojení na delší vzdálenosti se musí kromě signálových vodičů (RxTx+ a  a a  RxTx-) propojit i  i i  země (GND, G) komunikujících zařízení (viz např. specifikace Modbusu). Příčinou je, že ve vzdálených místech mohou existovat značné rozdíly v  v v  potenciálu "země".

Při komunikaci na větší vzdálenosti musí být vedení na obou stranách zakončeno zakončovacími odpory neboli terminátory. Smyslem "terminátorů" je zabránit odrazům signálu od konců vedení, rovněž pomáhají zvýšit odolnost linky proti rušivým signálům. Terminátor by měl mít v  v v  ideálním případě hodnotu 110 Ω (tzv. obrazová impedance), výsledná impedance linky je pak 55 Ω (110 Ω || 110 Ω).