Optické komunikační systémy přenáší informace optickým zářením. Ve srovnání s měděnými vodiči v elektronických komunikacích představují optická vlákna nízké finanční náklady, nízkou hmotnost, nižší útlum a disperze, navíc nabízí větší šířku přenosového pásma. Optické vlákno může sloužit pro vysokorychlostní přenosy dat: až terabity za vteřinu. Data lze přenášet na velké vzdáleností. Nejsou zde problémy spojené s EMC (elektromagnetická kompatibilita) ani nehrozí nebezpečí vznícení, jelikož přenos elektronů v komunikačním kanále je eliminován.
Na Obr. 5 je znázorněno blokové schéma typického optického komunikačního systému. Elektrický signál (informace) je převáděn zdrojem optického záření; vyzářené světlo je třeba navázat do přenosového kanálu, kterým je optické vlákno, vlnovod nebo bezdrátový spoj. Světlo se přenáší v přenosovém kanálu až k detektoru optického záření, který vyváže záření z přenosového kanálu. Detektor záření převádí světlo na elektrický signál a takto se uskutečňuje příjem informace.