O standardu G.fast se v literatuře hovoří jakožto o 4. generaci systémů xDSL. Počátky vývoje tohoto standardu se datují na počátek února 2012. Standardizace pak proběhla v roce 2014. Cílů nového standardu přípojek xDSL je hned několik:
Všechny výše uvedené cíle souvisí velmi úzce se dvěma klíčovými oblastmi. První oblastí je problematika způsobu navyšování propustnosti, druhou oblastí je oblast zvyšování spolehlivosti. Propustnost přípojky je možné navýšit dvěma způsoby:
Zvýšení spolehlivosti celého systému umožňují následující dva mechanismy:
Na rozdíl od přípojek ADSL a VDSL, které užívají frekvenční duplex FDD, se u přípojek s extrémní šířkou pásma používá časový duplex TDD. To umožňuje daleko efektivnější a flexibilnější přidělování přenosové kapacity a eliminuje dilema s přidělováním pásem pro jednotlivé směry přenosu. Časová synchronizace není problém, protože musí být řešena již s ohledem na modulaci VDMT.
Zavedení časového duplexu TDD umožňuje také jednoduchou podporu úsporných režimů. V kontextu s režimem časového duplexu TDD jsou zavedeny povinné dělicí poměry 90/10 a 50/50, nepovinné dělicí poměry jsou pak od 50/50 do 10/90.
Mezi poslední zmíněné, avšak klíčové vlastnosti standardu G.fast patří implementace adaptivní modulace DMT s povinnou podporou VDMT.