Předcházející obrázek znázorňuje principiální schéma regulačního obvodu. Jeho vstupem je žádaná hodnota řízené (regulované) veličiny (značí se w) a výstupem je její skutečná hodnota (y). V diferenčním členu se vytváří jejich rozdíl, nazývaný regulační odchylka e = w – y, který je vstupem regulátoru R. Ten ji zpracuje do formy akční veličiny u, která prostřednictvím akčních členů působí na regulovanou soustavu S tak, aby byla hodnota regulační odchylky minimalizována – aby se skutečná hodnota řízené veličiny y co nejvíce přiblížila její žádané hodnotě w.
V praxi se patrně nejvíce používají nespojité regulátory, obvykle dvoustavový (termostat), třístavový a vícestavové, a různé varianty regulátorů PID (PI a P, případně PII). Existují samozřejmě i komplikovanější a náročnější regulátory.