Číslicové systémy
Tepelné a mechanické systémy

V tepelné technice se můžeme rovněž setkat s astatickými soustavami, které ovšem nejsou zcela ideální. Lze se jim přiblížit co možná nejlépe izolovaným prostorem s minimálními tepelnými ztrátami (polystyrenová krabice, termoska, experimentální místnost s dokonalou izolací) a s tepelným zdrojem o konstantním příkonu, nezávislém na rozdílu teplot (např. žárovka, topné těleso, ponorný vařič, přímotopný spotřebič bez regulace a tepelných ochran, ale částečně i dutina mikrovlnné trouby).

V mechanice lze najít mnoho soustav, které mají astatický (integrační) charakter. Patří mezi ně všechny soustavy, kde vstupní veličinou je rychlost nebo úhlová rychlost a výstupem je poloha nebo úhlové natočení, např. vozidla, vlaky, suporty a otočné stoly obráběcích strojů, pohyblivé části pomocných a manipulačních mechanismů, výtahy, lanovky a jeřáby (natočení ramena, pohyb „kočky“ nebo délka odvinutého lana).

Astatické jsou i soustavy, jejichž vstupní veličinou je zrychlení a výstupem je rychlost pohybu. Pokud bychom ale u nich považovali za výstupní veličinu až polohu, jednalo by se o astatickou soustavu druhého řádu (s dvojitou integrací). Volný pád není u mechanických soustav obvyklým jevem, ale poměrně často se setkáváme s mechanismy, které se vyznačují rozjezdem a zastavením s konstantním zrychlením. Bývá realizován např. u výtahů, protože tento způsob rozjezdu cestující lépe snášejí. Rozjezd a zastavení s konstantním zrychlením vykazují i některé elektrické pohony, při určitém zjednodušení za něj můžeme považovat i rozjíždění automobilů a vlaků nebo startujících letadel a raket.

Připomeňme, že skokové změny na vstupu soustav (otevření a zavření ventilu, spuštění a zastavení čerpadla, dvě hodnoty proudu nebo napětí ze zdroje, skokový rozjezd nebo zastavení mechanismu předpokládáme pouze z důvodu výkladu a názorné ilustrace průběhu dějů, které v soustavě probíhají. Skokové změny (např. skok žádané polohy, impulz) používáme i v praxi (pokud jsou realizovatelné), když je třeba analyzovat chování soustavy, vytvořit její model a identifikovat parametry. Charakter soustavy (zde integrační) ale nezáleží na časovém průběhu vstupní veličiny. Kdybychom měli možnost (a motiv) měřit a zaznamenávat spojité změny vstupních a výstupních veličin s dostatečnou přesností a číselně je vyhodnocovat, zjistili bychom stejné vlastnosti soustavy, jako při skokových změnách – jen časové grafy by byly složitější a méně názorné. Komplikovanější by byla i identifikace soustav. Například hladina v nádrži bude stále integrálem průtoku, i kdybychom uvažovali přechodový děj při otvírání a zavírání ventilu nebo rozběhu a zastavení čerpadla, i kdybychom spojitě měnili otevření ventilu s jakýmkoliv časovým průběhem.