Fuzzy logika je jedním z oborů umělé inteligence. Jejím posláním je postihnout přirozenou neurčitost jevů kolem nás a neurčitost lidského myšlení a vyjadřování. Tak je možné popsané jevy zpřístupnit pro realizaci obvyklými technickými a umožnit jejich využití v praxi v různých oborech – technických i netechnických, od regulace, technické diagnostiky, až po geologii, lingvistiku, biologii, společenské vědy apod.
„Tvá řeč budiž ano, ano – ne, ne!“, takový by měl být podle Rodyarda Kipplinga styl vyjadřování správného muže. Takto jednoznačnou mluvu obvykle očekáváme od státníků a politiků, u nás se s ní ale setkáváme jen zřídka. Logické myšlení umožnilo nebývalý rozmach vědy a techniky od středověku až po současnost. Na základě dvouhodnotové logiky fungují veškeré počítače, řídicí a komunikační systémy a ostatní číslicová zařízení.
Situace je ale složitější. Ve svých představách o racionálním myšlení sice máme zafixováno, že na jasné otázky bychom měli dávat jasné odpovědi – buď ano, anebo ne. Zkusme například analyzovat, co vlastně říkáme výrokem nic není nemožné. Až příliš často používáme „zamlžující“ a „rozostřující“ slůvka asi, nejsem si jistý, možná, přibližně, zřejmě, pravděpodobně, domnívám se, předpokládám, podle mého názoru, víceméně, téměř, spíše ne, v zásadě ano, tak na 70% ano, někdy i kuriosní přibližně přesně. Někdy se jedná o pohodlnost v myšlení a nedostatečnou kulturu vyjadřování. Může jit i o záměrnou snahu „zamlžovat“ skutečnost, neříci celou pravdu a komplikovat její pochopení – nápadné je to v řeči právníků, diplomatů, politiků a jejich tiskových mluvčí.
Při svém vidění, interpretaci viděného a následném hodnocení, nevědomky používáme své „filtry a šablony“, které jsou individuální a závislé na dosavadních zkušenostech a postojích. Také proto něco neobvyklého často hodnotíme komentářem typu „já snad špatně vidím“ nebo „to se mi snad jen zdá“ – mnohdy si ale bez vědomého komentáře viděnou skutečnost jen chybně zařadíme nebo vysvětlíme po svém. Jestliže naše znalosti a názory jsou zatíženy nejistotou, je přirozené a korektní je sdělovat i s „oznámkováním“ této neurčitosti.
Další problém se vyskytuje při pokusu o vyhodnocení přesných a jednoznačných údajů. Obrázek znázorňuje pokus o rozlišení údaje o teplotě vody ze subjektivního pohledu zájemce o koupání. Jako hranice mezi pásmy s hodnocením příjemná a teplá je zde uvedeno 36 °C. Zdánlivě je tento ostrý způsob rozlišení přirozený. Diskutovat by se dalo snad jen o hodnotách teploty pro hranice jednotlivých pásem, protože každý hodnotíme teplotu a její „příjemnost“ jinak.
Proto byl vytvořen aparát fuzzy množin a fuzzy logiky. Jejím autorem je Lotfi Zadeh, který svůj první článek o ni uveřejnil v padesátých letech dvacátého století. Vzbudila živý zájem a rychle se rozvíjela, prohlubovala se a „košatila“ do velké tematické šíře, zejména ve svých aplikačních oborech. Jsou o ní napsány rozsáhlé monografie a učebnice. Obvyklý výklad je příliš komplikovaný na to, aby se fuzzy logika stala rutinní výbavou programátorů PLC, kteří by ji mohli ve své praxi používat a využívat její výhody.
Logika je vědní obor, zabývající se mechanismy lidského myšlení a usuzování. Její kořeny sahají až k filozofům antického Řecka. Logika se stala základem matematiky a matematického myšlení v jiných technických oborech, matematická logika se stala svébytným (a poměrně náročným) oborem matematiky. Součástí matematické logiky je i Booleova algebra. Ta našla své uplatnění i v technické praxi.
Tradiční logika je dvouhodnotová a pracuje s výroky (logickými proměnnými), které mají dvě hodnoty: pravda – nepravda, logická 1 – 0. Spojováním elementárních logických výroků logickými spojkami (např. a, nebo, buď – anebo, ani – ani, není pravda, že) vznikají složené výroky (logické funkce). Podle určitých pravidel matematické logiky lze z pravdivosti či nepravdivosti (pravdivostní hodnoty) dílčích výroků rozhodnout o pravdivosti výroku složeného.