Pro identifikaci soustav se často používají typové signály a podle odezvy se pak vyhodnotí typ a parametry soustavy. V teoretické literatuře se často píše o skoku žádané nebo akční veličiny. Odezva soustavy na něj se nazývá přechodová charakteristika. Někdy se používá krátký impuls a odezva na něj se nazývá impulsní charakteristika. Oba typy testovacích signálů však mají význam spíše teoretický. Někdy nejsou tak náhlé změny pro soustavu žádoucí nebo jsou přímo nebezpečné (např. rychlé otevření či uzavření ventilu na dlouhém potrubí může způsobit nebezpečné rázy, nežádoucí nebo nebezpečný může být rychlý rozjezd vozidla, výtahu nebo lanovky). Většinou jsou skokové změny v praxi nerealizovatelné. Například rozběh motoru, uzavření či otevření ventilu, nebo změna teploty pece si může vyžádat značnou dobu. Místo testovacího skoku nebo obdélníku se často pracuje s rampovými nebo lichoběžníkovými průběhy (záměrně nebo z nouze). Někdy se k testování používají sinusové průběhy vstupů, jindy vstupní signály náhodného či pseudonáhodného charakteru (spojité nebo impulsní).