Číslicové systémy
Souvislost tepelných a elektrických soustav

Zdánlivě má popsaný příklad současného nabíjení a vybíjení kondenzátoru analogii v tepelné technice, kdy vytápíme reálnou místnost s tepelnými ztrátami nebo ohříváme vodu v rychlovarné konvici. Problém je ale v tom, že v uvedené elektrotechnické analogii odpovídá konci nabíjení přivedení nulového napětí na vstup a kapacitor se vybíjí částečně přes ztrátový resistor R2 a částečně přes resistor R1 do zdroje – výsledně přes paralelní kombinaci obou rezistorů

(073) proti nulové úrovni napětí. Soustava je symetrická, tedy lineární.

Tepelné soustavy jsou ale výrazně nesymetrické, tedy nelineární. Konci vytápění zde odpovídá odpojení soustavy od zdroje tepla nebo jiné přerušení tepelného toku z tepelného zdroje do vytápěné soustavy – ta se dále ochlazuje jen v důsledku tepelných ztrát („teplo z ní vytéká“). Realitě proto více odpovídá příklad současného napouštění a vypouštění nádrže nebo elektrický obvod s přerušením přívodu ze zdroje podle následujícího obrázku. Při konci vytápění je přerušen přívod proudu do obvodu a kapacitor se vybíjí jen přes rezistor R2.

Tento příklad již lépe modeluje situaci při vytápění, ovšem za předpokladu, že venkovní teplota je právě 0 °C. Reálnější je model podle následujícího obrázku, který respektuje libovolnou hodnotu venkovní teploty, která je zde interpretována jako zdroj napětí u2.

Pokud je jeho napětí na druhém zdroji u2 nižší, než napětí na kapacitoru, teče proud do něj (tomu odpovídají tepelné ztráty, kterými teplo ze soustavy „vytéká“). V letních měsících ale může být venkovní teplota vyšší než uvnitř klimatizované místnosti a teplo do ní zvenku „prosakuje“ – tomu odpovídá nabíjení kapacitoru ze zdroje u2.