Pro IoT však existují i překážky, zejména v oblasti předpisů, zabezpečení a bezpečnosti. Hlavním cílem je lépe chránit soukromí lidí a donutit firmy, aby využívaly zabezpečené způsoby správy dat [8], [9].
Neexistence dohledu je jednou z významných překážek, které brání širšímu rozmachu technologie internetu věcí. Dokud nebude ustanoven nezávislý dohledový orgán, nebude možno dosáhnout skutečně globálního IoT, který by byl uznáván a přijímán vládami, firmami, obchodními organizacemi a obyvatelstvem. V současnosti neexistuje jednotný a univerzální číslovací systém; EPCglobal a Ubiquitous Networking Lab prosazují dva odlišné a nekompatibilní způsoby identifikace objektů, a existuje reálné nebezpečí, že si v následujících letech budou na světovém trhu konkurovat. Dále je třeba udržovat dohled v co nejširším kontextu, protože zavádění samostatných dohledových orgánů pro každou specifickou oblast by vedlo ke kompetenčním sporům a zmatku ve standardech. Objekty mohou mít různé identity pro různý kontext; existence vícerých dohledových orgánů by tedy způsobila jistý druh vícenásobného směrování (multi-homing), což by mohlo vést až ke katastrofálním důsledkům.
Má-li se jakýkoliv systém identifikace objektů stát všeobecně přijímaným, musí být založen na kvalitním technickém řešení, které je schopno zaručit soukromí a bezpečnost zákazníků. Jelikož v mnoha případech bylo zabezpečení realizováno dodatečně jako přídavná funkce, převládá dojem, že internet věcí bude veřejností akceptován pouze tehdy, budou-li pro něj existovat dostatečně robustní řešení pro bezpečnost a soukromí. Zejména je třeba zachytávat útoky, autentizovat data, řídit přístup a zaručit soukromí zákazníků (fyzických i právnických osob). Může se jednat o hybridní bezpečnostní mechanismy, které například kombinují hardwarové zabezpečení s diverzifikací klíčů. Tak lze zajistit vynikající úroveň zabezpečení, která případné útoky značně ztěžuje, nebo dokonce zcela znemožňuje. Výběr bezpečnostních funkcí a mechanismů bude i nadále záviset na jejich vlivu na obchodní procesy; vždy se bude hledat kompromis mezi velikostí čipů, cenou, funkcionalitou, interoperabilitou, bezpečností a soukromím.
Problémy týkající se bezpečnosti a soukromí by měly být řešeny v budoucích standardech, které musí definovat dílčí bezpečnostní funkce pro podporu důvěrnosti, integrity či dostupnosti služeb.
Existuje také celá řada problémů týkajících se identity osob. Ty je třeba řešit v rámci politiky a legislativy, neboť jsou klíčové pro efektivní fungování veřejné správy v budoucnosti.