Spolehlivost má za cíl zvýšit úspěšnost poskytování služeb IoT. Má blízký vztah s dostupností, jelikož jejím smyslem je zaručit dostupnost informací a služeb v daném časovém období. Spolehlivost je dokonce ještě důležitější a má přísnější požadavky, pokud se jedná o oblast aplikací pro nouzové situace. Klíčovou součástí těchto systémů je komunikační síť, která musí být dostatečně odolná vůči chybám, aby byl zajištěn spolehlivý přenos informací. Spolehlivost musí být implementována softwarově i hardwarově na všech vrstvách IoT. Mají-li služby IoT fungovat efektivně, pak komunikace, která je jejich základem, musí být spolehlivá, neboť například nespolehlivé snímání, sběr dat, jejich zpracování a přenos mohou vést k velkým zpožděním, ztrátě dát, a následně k chybným rozhodnutím; to může mít za následek až katastrofální dopady a ve výsledku i nižší spolehlivost IoT.
Spolehlivost znamená správnou funkci systému ve shodě s jeho specifikacemi.
Hodnocení výkonnosti služeb IoT je velká výzva, jelikož se odvíjí od výkonnosti mnoha různých komponent a také od výkonnosti technologií, na nichž IoT stojí. IoT, stejně jako jiné systémy, se musí neustále rozvíjet a zlepšovat své služby, aby byly uspokojeny požadavky zákazníků. Stav zařízení pro IoT musí být monitorován a vyhodnocován, aby poskytovala zákazníkům nejlepší možné služby za dostupnou cenu. Pro hodnocení výkonnosti IoT je možno použít mnoho různých metrik – mimo jiné například rychlost procesoru, komunikační rychlost, provedení zařízení či jeho cenu.
Popis hodnocení výkonnosti jednotlivých dílčích protokolů a technologií, protokolů aplikační vrstvy a QoS lze nalézt v literatuře. Otevřenou otázkou však i nadále zůstává chybějící důkladné hodnocení výkonnosti aplikací IoT.
Jakost služby (QoS – Quality of Service) je celková výkonnost telefonní či počítačové sítě, zejména z pohledu jejího uživatele.
Dalším důležitým problémem IoT je interoperabilita od konce ke konci, a to vzhledem k potřebě obsáhnout velké množství nejrůznějších objektů na různých platformách. Na potřebnost interoperability musí pamatovat vývojáři aplikací i výrobci IoT zařízení, aby bylo poskytování služeb zajištěno pro všechny zákazníky, bez ohledu na specifické vlastnosti hardwarové platformy, kterou používají. Například většina dnešních inteligentních telefonů podporuje běžné komunikační technologie, jako je Wi-Fi, NFC a GSM, aby byla zajištěna interoperabilita v různých prostředích a situacích. Programátoři IoT by měli své aplikace navrhovat s možností snadného přidávání nových funkcí, aniž by tyto způsobovaly problémy či ztrátu funkcí, při zachování integrace s různými komunikačními technologiemi. Proto je interoperabilita významným kritériem při návrhu a zavádění IoT služeb, aby byly splněny požadavky zákazníků. Kromě celé řady protokolů představují v tomto směru výzvu i různé interpretace týchž standardů implementované různými společnostmi. Vhodným opatřením, které pomáhá podobným nejednoznačnostem předcházet, je testování vzájemné interoperability mezi různými produkty například s využitím platformy ETSI Plugtest. Cílem výzkumného projektu PROBE-IT je zase zajištění interoperability ověřených IoT řešení s využitím testů interoperability, jako je CoAP či 6LoWPAN, a sémantické interoperability IoT.
Jak známo, dvě různá zařízení nemusí spolupracovat ani tehdy, splňují-li stejné standardy. To je pravděpodobně největší překážka pro masivní nasazení technologií IoT. Zařízení budoucnosti v sobě musí spojovat různé komunikační standardy a protokoly, které využívají různá frekvenční pásma a podporují různé architektury, ať už centralizované, nebo distribuované, musí být schopna komunikovat s jinými sítěmi, dokud nevzniknou globální a propracované standardy.
Bezpečnost je dalším významným problémem při implementaci IoT, a to kvůli nedostatku společných standardů a architektury. V heterogenních sítích, podobně jako v případě IoT, není snadné zajistit bezpečnost a soukromí uživatelů. Klíčová funkcionalita IoT je založena na výměně informací mezi miliardami, či dokonce bilióny objektů připojených k internetu. Jedním z otevřených problémů týkajících se bezpečnosti IoT, který dosud nebyl v rámci standardů ošetřen, je distribuce klíčů mezi zařízeními. Otázky soukromí a operace přístupu k profilům mezi zařízeními IoT s vyloučením neautorizovaných zásahů jsou přitom velmi naléhavé. Zabezpečení vzájemné výměny dat proto zůstává nezbytným krokem, jenž má zabránit ztrátě či ohrožení soukromí. Neustále rostoucí počet inteligentních objektů, které pracují s citlivými daty, vyžaduje transparentní a jednoduché řízení přístupu, tak, aby například jeden prodejce směl údaje pouze číst, zatímco jiný mohl příslušné zařízení ovládat. V tomto směru již bylo navrženo několik řešení, například seskupovat vestavná zařízení do virtuálních sítí a v každé z těchto sítí zpřístupňovat pouze požadovaná zařízení. Další možností je podpora řízení přístupu na aplikační vrstvě podle jednotlivých prodejců.
Propojení miliard až biliónů inteligentních zařízení staví poskytovatele služeb před obrovské problémy týkající se řízení chyb, konfigurace, účtování, výkonnosti a bezpečnosti (Fault, Configuration, Accounting, Performance and Security – FCAPS) těchto zařízení. Snaha o řízení těchto aspektů vyžaduje vývoj nových nenáročných protokolů pro správu, aby bylo možno zvládnout manažerskou noční můru, která může potenciálně nastat v nejbližších letech po nasazení IoT. Správa zařízení a aplikací IoT se může stát účinným nástrojem pro růst IoT. Například monitorování M2M komunikace objektů IoT je důležité kvůli zajištění nepřetržité konektivity pro poskytování služeb na požádání. Standard pro „odlehčenou“ M2M komunikaci (Light-Weight M2M – LWM2M), který je vyvíjen sdružením Open Mobile Alliance, má za cíl vytvořit rozhraní mezi M2M zařízeními a M2M servery, a tím i aplikačně nezávislý systém pro správu široké škály různých zařízení. Takový systém pak nabídne aplikacím M2M možnost vzdálené správy M2M zařízení, služeb a dalších aplikací. Protokol NETCONF Light je výsledkem snah IETF (Internet Engineering Task Force) o řešení pro správu zařízení s omezenými funkcemi. Definuje postupy pro instalaci, změny a mazání konfigurace síťových zařízení. Může rovněž sloužit ke správě širokého spektra zařízení – od těch, která disponují omezenými zdroji, až po plně vybavená. Nezávisle vyvíjená platforma MASH IoT je příkladem systému, který usnadňuje správu (sledování, řízení a konfiguraci) zdrojů IoT, a to kdekoli a v reálném čase, s využitím IoT ovládacího panelu na inteligentních telefonech. Vhodnou správu vyžaduje rovněž udržování kompatibility napříč vrstvami IoT, a to kvůli optimalizaci rychlosti připojení a zajištění bezchybného poskytování služeb. Pracovní skupina pro správu zařízení v rámci sdružení Open Mobile Alliance (OMA) vytváří specifikace protokolů a postupů pro správu mobilních zařízení a služeb v prostředí s omezenými zdroji.
Problémy, kterým čelí výrobní sektor, musí být řešeny přesvědčivě. Náklady na jeden pasivní RFID štítek (tag) musí klesnout pod jeden cent a produkce musí dosáhnout mimořádně vysokého objemu; celý výrobní proces však musí mít jen minimální dopady na životní prostředí, musí být založen na recyklaci a opakovaném využívání, a zohledňovat kompletní životní cyklus digitálních zařízení i dalších výrobků, které mohou být opatřeny visačkami či jinak podporovat senzorové technologie.