Základní principy sítí NGN byly formulovány v době, kdy vznikla samotná představa NGN. Následující dvě definice od ETSI a ITU-T popisují podstatu NGN.
ETSI popisuje NGN jako koncept definování a vytvoření sítí umožňujících formální distribuci funkcionalit do samostatných vrstev použitím otevřených rozhraní. Koncept NGN poskytuje nové podmínky pro vytváření, implementaci a efektivní správu inovativních služeb.
ITU-T popisuje NGN jako síť založenou na přenosu paketů, umožňující poskytování služeb a schopnou používat několik širokopásmových přenosových technologií, umožňujících garantování QoS. Funkce související se službami však nezávisí na základních přenosových technologiích. NGN poskytuje uživateli neomezený přístup k různým poskytovatelům služeb. Podporuje celkovou mobilitu uživatelů v případě důslednosti a dostupnosti služeb.
Toto říkají definice, ale pravděpodobné výhody NGN jsou důležitější. Za zmínku stojí některé požadavky na NGN, kterým musí tyto sítě vyhovovat:
V rámci koncepce NGN normalizační instituce řešily následující otázky a problémy:
Existuje mnoho koncepčních modelů a referenčních architektur pro obě konvergované sítě a architektury VoIP. Proto jsme se pokusili najít společné rysy a definovat použitelný koncepční model NGN. Cílem koncepčního modelu je určit funkční vrstvy (pokrývající jednoduché funkčnosti), jejich entity, referenční body (rozhraní) a informační toky mezi nimi. Takový model pak může snadněji mapovat fyzickou referenční architekturu a její nezávislost na fyzických entitách, tedy složkách architektury.
Ve velkém počtu analyzovaných případů jsou vrstvy koncepčního modelu NGN z hlediska funkčností rozdělené na nezávislé části následovně (Obr. 2): přístup (některé referenční architektury ho nezahrnují přímo do modelu NGN nebo jej přemisťují při adaptaci), odesílání (přenos, přepínání), řízení (volání / řízení relace) a aplikace (služby).