3 Softwarově definované sítě (SDN)
3.3 Centralizované řízení a programovatelnost sítě

V moderních síťových zařízeních vrstva řízení sbírá informace o stavu sousedních připojení a síti jako celku a poskytuje je směrovacím algoritmům. Distribuované algoritmy zajišťují automaticky řešení směrování síťového provozu. Jejich nedostatkem je možný problém s konvergencí. Protože každé zařízení sbírá informace o síti a rozhoduje o směřování samostatně, zpoždění přenosu informací kvůli změnám sítě může způsobit problémy při provozu sítě.

Vypuštění vrstvy řízení z každého uzlu sítě a použití centralizovaného řízení umožní nejen kompletní pohled na síť bez výskytu problémů s konvergencí, které jsou pro distribuované algoritmy přirozené. Takové řešení zároveň sníží náklady. Navíc, bez nutnosti rozloženého směrování provozu, je možné použít, modifikovat a zdokonalovat nové algoritmy. Kromě toho konfigurování centrálního řízení dělá řízení sítě jednodušším. Zredukuje možnost nesprávné konfigurace a urychluje hledání problémů. Přídavnou výhodou softwaru v centralizované vrstvě řízení je snadná modifikace a vývoj nových vlastností. Její odstranění vyžaduje samostatnou konfiguraci každého uzlu.

Odpůrci SDN a centralizovaného řízení poukazují na omezení při jejím použití v rozlehlých sítích, takových jako Internet. Jejich kritika se soustřeďuje na řídicí jednotku, která je jediným bodem způsobujícím výpadek celé sítě a nedostatečnou škálovatelnost.

Řešením těchto problémů je použití logicky centralizované, ale fyzicky distribuované vrstvy řízení, kde několik řídicích jednotek řídí část sítě a komunikuje navzájem. Aby se snížilo zpoždění vrstvy řízení, poskytuje vysokou dostupnost a jeden bod logického řízení zpřistupňuje správu sítě. Nová architektura pro spojení mezi doménami s přiřazeným protokolem pro řídicí jednotky SDN je navržena v [6].