SDN (Software Defined Networking) je nový přístup k architektuře sítě ICT se zaměřením na programové řízení celé sítě.
SDN umožňuje řešit mnohé problémy tradičních přístupů při vytváření sítí, ale nabízí i nové přístupy. Obecně myšlenka SDN může zvýšit pružnost, správu systému a rozšiřitelnost ICT sítí. Dalším záměrem je snížení nákladů na zařízení. Lze toho dosáhnout využitím výhod rychlého vývoje a cyklu rozmístění relativně levných softwarových aplikací na rozdíl od drahého specializovaného síťového hardwaru.
Hlavní motivace pro SDN vznikla na začátku z potřeby najít lepší řešení pro inovaci při výzkumu a vývoji sítí. Tehdy byly k dispozici pouze dvě použitelné metody testování nových funkcí - softwarová simulace nebo hardwarová zkušebna (testovací platforma).
Simulace nabízí vysokou pružnost a opakovatelnost.
Simulace nemusí běžet v reálném čase - paralelně s tvorbou kódu - a není těžké připojit simulovanou síť k reálné síti a testovat koexistenci nových vlastností v realném prostředí. Implementace hardwarové testovací platformy do uživatelského hardwarového vybavení je náročné na programování; může být obtížné modifikovat nastavení, které je velmi nákladné.
Může to vést ke kompromisům - buď se použije sdílená hardwarová zkušebna pro více výzkumných projektů, což však limituje čas dostupný na experimenty a opakovatelnost, nebo se alternativní vytvoří vlastní testovací platforma použitím síťových prvků dostupných ze zařízení provozovatelů. Ty jsou většinou dodávány jako „černá skříňka“ s minimální úpravou podle zákazníka, omezují možnosti testovací platformy pro nové a „exotičtější“ experimenty požadované spíše při revolučních než evolučních inovacích.
Koncem 90. let a počátkem milenia se výpočetní výkon univerzálních počítačů výrazně zvýšil ve srovnání se specializovaným hardwarem na vytváření sítí. Spolu s pokroky ve virtualizaci a některých dalších technologiích bylo možné využít k softwarově realizované řízení jednoduchých uzlů sítě při rychlém přepínání paketů. Řídicí software může být modifikován pohodlně pomocí simulace, dokud levný hardware s limitovanými vyššími úrovněmi vlastností, používaný na přepínání paketů poskytuje při zpracování paketů rychlosti srovnatelné se specializovanými hardwarovými testovacími platformami. Popisované řešení bylo jedním ze základních pilířů SDN, jenž vedl k oddělení vrstev řízení a směrování, které je podrobně popsáno v následující části textu [5].