Ortogonální multiplex s frekvenčním dělením, Orthogonal Frequency Division Multiplexing (OFDM) je metoda kódování digitálních dat s použitím multiplexování nosné frekvence. Tento modulační formát patří mezi modulace s více nosnými, Multi-Carrier Modulations (MCM). Jinými slovy u této modulace se moduluje více frekvencí. Ortogonální složky lze chápat jako nezávislé, vzájemně se neovlivňující složky, v ideálním případě složky, které jsou na sebe kolmé.
OFDM kanály jsou ortogonální. Díky tomu modulační kanály spolu neinterferují ani se nepřekrývají (ortogonální složky se nesčítávají).
Velké množství ortogonálních subkanálů s malou roztečí se používá pro současný přenos dat v několika kanálech. Každý subkanál je modulován konvenční modulační metodou (např. PSK nebo QAM) při nízké symbolové rychlosti, podobně jako u modulace s jednou nosnou vlnovou délkou.
Zdroj dat se dodatečně kóduje konvolučním kódem pro snížení chybovosti během příjmu symbolů. OFDM se realizuje s použitím DSP. Konvoluční kód je samoopravný kód používaný v telekomunikacích, u kterého každý m-bitový informační symbol je zakódován pomocí n-bitového symbolu, jehož výhodou je schopnost zrekonstruovat původní data, pokud je kódovací algoritmus schopen opravit daný druh chyb a jeho množství.