3 Pokročilé aspekty optických modulací pro dosažení vysoké přenosové rychlosti a odolnost vůči degradaci signálu
3.9 Závěr
- Nejčastěji používanými modulacemi jsou amplitudové modulace (např. OOK, DB, CSRZ) a fázové modulace (např. BPSK, DPSK).
- Fázové modulace, ve srovnání s amplitudovou modulací, pracují lépe (nižší chybovost pro danou rychlost) na úkor velmi složité konstrukce modulátoru.
- Pro rychlosti větší než 10 Gbit/s je formátem, který lze považovat za dobrý kompromis mezi kvalitou přenosu a nároky na konstrukci modulátoru, modulace DB. Tento formát může přenášet data s rychlostí 40 Gbit/s na kanál s kanálovou roztečí 0,8 nm (jedná se tedy o systém DWDM). Fázové modulace ve většině případů vykazují lepší výsledky, zejména pro hustší kanálovou rozteč (0,4 nm–0,1 nm).
- Vícestavové modulace (s více než dvěma stavy), např. QPSK, kombinují modulací fáze a amplitudy (např. QAM) nebo fáze a polarizace (např. PM-QPSK). Tyto modulace se jeví jako perspektivní pro vysokorychlostní systémy a systémy přenosu na velké vzdálenosti.
- Formáty využívající polarizační multiplexování mají výhodu v tom, že umožňují vysokou spektrální účinnost, optický dosah, dobré SNR vlastnosti a odolnost vůči disperzi.
- Formát PDM-QPSK je perspektivní pro terabitové přenosy v případě nasazování nových vláken.
- Za nejmodernější modulace s více nosnými se považuje OFDM a VDMT. Tyto modulace našly uplatnění v digitální televizi a v mobilních komunikacích u standardu LTE.