2 Systémy s vlnovým multiplexováním - CWDM a DWDM
2.1 Myšlenka vlnového multiplexu

Řešení pro myšlenku navyšování přenosové rychlosti a informační kapacity optického systému spočívá v přenosu informace v mnoha kanálech (na více vlnových délkách) současně. Sítě většího dosahu s přenosovou kapacitou desítek Tbit/s pracují na stovkách kanálů; každý kanál je schopen přenášet desítky Gbit/s.

DWDM - Dense Wavelength Division Multiplexing, husté vlnové multiplexování, které vyžaduje použití úzkopásmových zdrojů optického záření, jakými jsou DFB lasery - Distributed Feedback Lasers (DFB). Vyzařovaná vlnová délka by měla být stabilní (je obecně známo, že lasery jsou teplotně laditelné); pro tyto účely se doporučuje používat chlazené DFB lasery, pracující při konstantní teplotě z rozmezí 20 až 30°C.

Metropolitní sítě mohou pracovat při mnohem nižší přenosové rychlosti. CWDM - Coarse Wavelength Division Multiplexing – hrubé vlnové multiplexování používá 4 až 16 kanálů s velkou roztečí 20 nm, která umožňuje použití laserů vyzařujících širší spektrum vlnových délek, např. Fabry-Perot lasery nebo nechlazené DFB lasery. Takové řešení je finančně méně nákladné.