Optický reflektometr, Optical Time-Domain Reflectometer (OTDR) je měřicí zařízení, které se používá pro testování optických komunikačních systémů. Zaznamenání intenzity zpětně odraženého Rayleighova rozptylu zdroje záření (obvykle laser) v časové doméně umožňuje odhadnout vzdálenost, ve které bylo záření odraženo, a to za předpokladu známé hodnoty indexu lomu materiálu, ze kterého je vlákno vyrobeno.
Znalost míry zpětně odraženého světla umožňuje odhadnout útlum na různých vzdálenostech od počátku vlákna, např. útlum svarů a optických konektorů. Lokalizace míst, kde se nachází potenciální zdroje zvýšeného útlumu v komunikačním systému, je hlavním důvodem, proč se reflektometr používá.
Pro provedení měření je zapotřebí připojit jeden konec měřeného vlákna k reflektometru. Měření je možné na vzdálenosti desítek kilometrů, kde je reflektometr schopen zaznamenat velké množství konektorů a svarů po celé trase.
Jednoduché řešení pro tento problém je připojit reflektometr k opačnému konci trasy pro správné zobrazení výsledků na větších vzdálenostech od počátku trasy.
Výsledky změřené reflektometrem jsou zobrazeny na následujícím obrázku.
Důvodem je lepší navázání záření v případě svarů. Lokální maximum intenzity záření v případě konektorů je následkem zvýšeného zpětného odrazu od čela konektoru.
Výkonová špička je ve skutečnosti jistou nepřesností měření, která pramení z předpokladu, že míra zpětných ztrát je úměrná útlumu. Ve skutečnosti není útlum konektoru vztažen k výšce této výkonové špičky (způsobené odrazem, nikoliv Rayleighovým rozptylem), ale k poklesu výkonu, který se počítá od místa těsně před špičkou (úroveň výkonu vstupujícího do konektoru) až k místu, kde prudký pokles výkonu končí (úroveň výkonu vstupujícího do dalšího vlákna).