V telekomunikacích se používají linkové kódy, u kterých jsou podstatné dvě nenulové napěťové úrovně s opačnou polaritou. Linkový kód je způsob reprezentace digitálního signálu pro přenos elektrickým kabelem s použitím jednoznačného funkčního přiřazení logickým bitům několika úrovní fyzikální veličiny (většinou se jedná o intenzitu záření, amplitudu), bez nutnosti složitých algoritmů pro vytvoření symbolů. Kódová slova se liší opačnou polaritou (otočenou fázi) záření za účelem minimalizace disparity (poměru počtu symbolů s danou polaritou k počtu symbolů s opačnou polaritou) delších sekvencí logických symbolů.
Nejjednodušším příkladem „paired disparity code“ je Alternate Mark Inversion (AMI). Tato modulace předpokládá tři logické úrovně, kterým odpovídají dvě bipolární úrovně označovány jako „+“ a „-“. Třetím stavem je nula.
Logické nule odpovídá stav absence optického pulzu (nulové napětí elektrického pulzu). Logickou jedničku reprezentuje laserový pulz, jehož fáze je pro každou další jedničku otočená do protifáze (tomu odpovídá kladné a záporné napětí u elektrických pulzů). Binární jedničce se tedy říká „značka“ (mark), binární nule se říká „mezera“ (space).
Hlavní výhody linkových kódů s bipolárním kódováním:
Řešením je vkládání logické jedničky po každé sekvenci sedmi logických nul za účelem udržení synchronizace. Během dekódování je tento symbol odstraněn.