Bezdrátové metropolitní sítě WMAN jsou třetí kategorií bezdrátových sítí. Sítě typu WMAN jsou založeny na standardu IEEE 802.16, který bývá často označován termínem WiMAX (Worldwide Interoperability for Microwave Access). Technologie WiMAX je komunikační technologií, která využívá architektury bod-mnoho bodů (Point-to-Multipoint) se zaměřením na vysokorychlostní bezdrátový přenos dat v metropolitních sítích [1-3]. Tato koncepce umožňuje, aby menší bezdrátové sítě typu LAN propojené pomocí technologie WiMAX vytvářely výše zmíněné metropolitní sítě typu WMAN. To znamená, že je možné vytvořit sofistikované meziměstské sítě bez nutnosti budování nákladné kabeláže a podpůrné pevné infrastruktury.
Technologie WiMAX je podobná technologii Wi-Fi, ale poskytuje pokrytí mnohem většího a rozsáhlejšího území. Technologie Wi-Fi je totiž koncepčně určena pro pokrytí pouze relativně malého území, například kanceláří nebo hot spotů, technologie WiMAX využívá dvou kmitočtových pásem, které jsou kombinací licencovaného a nelicencovaného pásma. První pásmo začíná na frekvenci 2 GHz a končí frekvencí 11 GHz a druhé pásmo je vymezeno od 10 GHz do 66 GHz. Kombinace dvou kmitočtových pásem umožňuje realizovat datové přenosy rychlostmi až 70 Mbit/s na vzdálenost až 50 km pro tisíce uživatelů připojených k jedné základnové stanice, jak je znázorněno na Obrázku 1.7. Jelikož technologie WiMAX využívá dvě zcela odlišná kmitočtová pásma, může být nasazena u systémů vyžadujících přímou viditelnost, stejně tak jako u systémů, které přímou viditelnost nevyžadují. Pásmo od 2 GHz do 11 GHz je možné využít pro systémy bez přímé viditelnosti, kdy základnová stanice „nevidí“ koncový terminál. Přenos na těchto kmitočtech totiž není příliš ovlivňován fyzickými překážkami. Naopak kmitočty v pásmu od 10 GHz do 66 GHz jsou užívány u systémů s přímou viditelností. Přímá viditelnost pak zajišťuje vzájemnou komunikaci mezi koncovým zařízením a základnovou stanicí na mnohem větší vzdálenost.