Standard IEEE 802.11 definuje na fyzické vrstvě PHY několik kódovacích přepisů a přenosových metod vhodných pro bezdrátovou komunikaci. Mezi jedny z nejpoužívanějších metod oprávněně patří technika kmitočtového přeskakování nosné vlny FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum), technika přímého rozprostřeného spektra DSSS (Direct Sequence Spread Spectrum) a ortogonální multiplex s frekvenčním dělením OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplexing). Obrázek 1.13 zobrazuje standardy IEEE 802.11, IEEE 802.11b, IEEE 802.11a, IEEE 802.11g, IEEE 802.11n a IEEE 802.11ac, které jsou v současné době využívány na fyzické vrstvě PHY. Tyto standardy budou ve zkratce popsány v následujících kapitolách.
Přenosová rychlost prvotního standardu IEEE 802.11 je 2 Mbit/s, kdy je využívána metoda přenosu FHSS a frekvenční pásmo ISM, které pokrývá pásmo kmitočtů od 2,4 do 2,5 GHz. Nicméně reálně dostupná přenosová rychlost je pouze okolo 1 Mbit/s (poloviční než původní teoretická hodnota, která je uváděna pro případ přenosu realizovaného za ideálních podmínek).
Hlavním vylepšením standardu IEEE 802.11 ve verzi IEEE 802.11b jsou začlenění nových specifikací fyzické vrstvy PHY podporujících vyšší přenosové rychlosti. Standard IEEE 802.11b podporuje další dvě přenosové rychlosti, a to 5,5 Mbit/s a 11 Mbit/s, které využívají kmitočtové pásmo 2,4 GHz. Pro účely navýšení přenosových rychlostí byla zavedena nová metoda přenosu, tj. technika přímého rozprostřeného spektra DSSS. Přenosové rychlosti 11 Mbit/s je možné dosáhnout pouze za ideálních podmínek. V případě zhoršených podmínek jsou využívány nižší přenosové rychlosti 5,5 Mbit/s, 2 Mbit/s a 1 Mbit/s.
Možná je vhodné na tomto místě pro zajímavost připomenout, že standard IEEE 802.11b využívá identické frekvenční pásmo, jaké využívají i další spotřebiče např. mikrovlnné trouby, bezšňůrové telefony (Cordless Telephone), dětské chůvičky, bezdrátové videokamery a zařízení Bluetooth.
Standard IEEE 802.11a může pracovat s přenosovými rychlostmi až 54 Mbit/s a pro svůj provoz využívá frekvenční pásmo 5 GHz. Namísto techniky DSSS využívá ortogonální multiplex s frekvenčním dělením OFDM, který ve svém principu umožňuje paralelní přenos dat v rámci přidělených subkanálů a poskytuje tak větší odolnost proti rušení a zároveň vyšší propustnost. Vyšší dostupná přenosová rychlost poskytuje bezdrátovým sítím LAN lepší výkon pro zajištění videokonferenčních hovorů a multimediálních aplikací.
Díky pracovní frekvenci odlišné od jiných bezdrátových zařízení (např. bezšňůrové telefony - frekvence 2,4 GHz), poskytuje standard IEEE 802.11a díky metodě přenosu na bázi OFDM vyšší přenosovou rychlost a čistější signál. Přenosové rychlosti 54 Mbit/s je však možné dosáhnout pouze za ideálních podmínek. V případě zhoršených podmínek jsou využívány nižší přenosové rychlosti 48 Mbit/s, 36 Mbit/s, 24 Mbit/s, 18 Mbit/s, 12 Mbit/s a 6 Mbit/s.
Standard IEEE 802.11g může pracovat s přenosovými rychlostmi až 54 Mbit/s, využívá původní frekvenční pásmo 2,4 GHz, ale novou metodu přenosu na bázi OFDM. Standard IEEE 802.11g je zpětně kompatibilní se standardem IEEE 802.11b, to znamená, že může využívat přenosové rychlosti jako standard IEEE 802.11b a metodu přenosu typu DSSS. Bezdrátové síťové karty standardu IEEE 802.11g je možné bez potíží propojit s bezdrátovými přístupovými body AP standardu IEEE 802.11b a bezdrátové síťové karty standardu IEEE 802.11b je možné bez problémů propojit s bezdrátovými přístupovými body AP standardu IEEE 802.11g.
Standard IEEE 802.11g tedy umožňuje migraci sítě založené na standardu IEEE 802.11b na kmitočtově kompatibilní technologii avšak s podporou vyšší přenosové rychlosti.
Stávající bezdrátové síťové karty pracující dle standardu IEEE 802.11b nelze upgradovat na standard IEEE 802.11g pouhou aktualizací firmwaru karty, ale je bohužel nutná jejich výměna. Avšak porovnáme-li migraci ze standardu IEEE 802.11b na standard IEEE 802.11a u níž je nutné vyměnit všechny bezdrátové síťové karty obou bezdrátových klientů a všechny bezdrátové přístupové body AP současně, migraci ze standardu IEEE 802.11b na standard IEEE 802.11g lze provést postupně třeba s ohledem na dostupné finanční prostředky.
Stejně jako standard IEEE 802.11a i standard IEEE 802.11g dosahuje přenosové rychlosti 54 Mbit/s pouze za ideálních podmínek. V případě zhoršených podmínek jsou využívány nižší přenosové rychlosti 48 Mbit/s, 36 Mbit/s, 24 Mbit/s, 18 Mbit/s, 12 Mbit/s a 6 Mbit/s.
Standard IEEE 802.11n vylepšil především dosah (až 250 m) a výrazně vzrostla i propustnost sítě v porovnání s předchozími standardy IEEE 802.11a a IEEE 802.11g (z 54 Mbit/s až na 600 Mbit/s za ideálních podmínek). Tato vylepšení jsou možná díky integraci techniky MIMO (Multiple Input Multiple Output) a rozšířením přenosového kanálu na 40 MHz v rámci využívaného kmitočtového pásma. Technika MIMO umožňuje zpracování většího množství rádiových signálů díky integraci více antén do vysílače i přijímače. Může využívat frekvenční pásma 2,4 GHz nebo 5 GHz.
Standard IEEE 802.11ac je vylepšením standardu IEEE 802.11n, poskytuje podobný dosah, ale výrazně zvyšuje propustnost. Pracuje na frekvenci 5 GHz, využívá techniky tvarování vyzařovacího diagramu (Beamforming) a širšího frekvenčního pásma s vícenásobnými anténami k dosažení teoretické přenosové rychlosti až 1,3 Gbit/s, což je více než dvojnásobek přenosové rychlosti, kterou je možné dosáhnout u standardu IEEE 802.11n (teoreticky až 600 Mbit/s).