3 Inteligentní koncová zařízení
3.2 Inteligentní hodinky

Inteligentní hodinky jsou zařízení, která poskytují podobné funkce jako smartphony. Obecně jde o malé počítače ve formě náramkových hodin nebo náramku. Jsou schopné pracovat samostatně nebo se mohou synchronizovat se smartphonem pomocí Bluetooth a poskytovat tak ještě více funkcí [17]. Kromě rozhraní Bluetooth mohou být také vybaveny bezdrátovými rozhraními, jako jsou Wi-Fi, 3G, 4G, LTE, NFC a GPS. To jim umožňuje komunikovat s externími zařízeními jako jsou senzory různých typů (teploměr, měřiče tepové frekvence, akcelerometry, výškoměry, barometry, krokoměry, kompas), reproduktory, sluchátka s mikrofonem, průhledové displeje (head-up display) a samozřejmě smartphony, tablety atd. Některé z těchto senzorů mohou být integrovány v inteligentních hodinkách (např. senzor GPS, snímač tepové frekvence). Inteligentní hodinky mohou sbírat data z interních i externích senzorů, zpracovávat je a poskytovat uživatelům v požadované podobě.

image
Obr. 9Příklad moderních inteligentních hodinek

Kromě základních funkcí nabízených standardními hodinami jako jsou aktuální čas (a datum), kalkulačka, překlady textu a hry, inteligentní hodinky nabízejí následující funkce:

  • telefonování,
  • e-mail, instant messaging (IM),
  • prohlížení webových stránek (i hlasovými příkazy),
  • plánovač schůzek,
  • různé typy oznámení (například oznámení o telefonním hovoru),
  • pozice GPS (např. při sportovních aktivitách),
  • platby v obchodech (virtuální peněženka),
  • a spousta dalších.
image
Obr. 10Přehled nejčastěji používaných funkcí na inteligentních hodinkách podle [18]

Inteligentní hodinky často slouží jako prodloužené rameno (obrazovka) smartphonů, protože je možné provést spoustu akcí, aniž byste se dotýkali nebo dokonce vyndali smartphone z kapsy. Při synchronizaci inteligentních hodin s mobilním zařízením je velmi důležitá kompatibilita. Existují hodinky, které používají vlastní operační systém (například Pebble OS, Wear OS, Fitbit OS, Tizen OS), ale jsou schopny spolupracovat se zařízeními se systémem OS Android nebo iOS. Na druhé straně jsou hodinky (např. WatchOS nebo Android Wear), které jsou schopné komunikovat pouze se zařízeními se stejným operačním systémem (např. od společnosti Apple).

Nevýhodou těchto zařízení je nízká životnost baterie. Mnoho společností se snaží poskytnout alespoň inovativní metodu nabíjení inteligentních hodinek. Mimo standardního nabíjení prostřednictvím rozhraní USB jsou k dispozici inteligentní hodinky, které lze nabíjet bezdrátově (např. Moto 360 od společnosti Motorola) nebo pomocí nabíjecí základny / kolébky (např. G Watch R od společnosti LG). Nicméně nízká výdrž baterie přetrvává a obecně platí, že většina opravdových inteligentních hodinek vydrží bez nabíjení jeden až dva dny.

Existují výjimky, jako jsou například Vector Watch Luna, Garmin Vivoactive nebo TomTom Spark 3 Cardio + Hudba s dobou životnosti baterie vyšší než 20 dní [19].

Na obr. 11 je zobrazen obecný blokový diagram inteligentních hodinek. Srdce inteligentních hodinek je založeno na aplikačním procesoru (např. 4 jádra a frekvenci 1 GHz) vybavené interní pamětí (např. RAM 512 MB a Flash 4 GB). Komunikace s interními a externími senzory probíhá přes bezdrátový (rádiový) vysílač/přijímač. Zobrazují informace na dotykovém displeji (nejčastěji OLED, LCD, LCD e-papír) s rozlišením od 128x128MPx do 360x480MPx. Obvykle jsou napájeny lithium-iontovou baterií. Okolo 50 společností se podílelo na výzkumu a vývoji inteligentních hodinek. Můžeme zmínit např. Apple, LG, Sony, Pebble, Samsung, Motorola, Google.

image
Obr. 11Obecné blokové schéma inteligentních hodinek[20]